HISTORIE VZNIKU VÝSADKOVÝCH JEDNOTEK - ČÁST 3.

Permanent Linkod FORUM.CSLA.cz v 24 zář 2014, 12:26

HISTORIE VZNIKU VÝSADKOVÝCH JEDNOTEK - ČÁST 3., OD ZAHÁJENÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Němečtí výsadkáři před II. světovou válkou.

V pořadí druhou zemí, která v polovině třicátých let zahájila budování výsadkových jednotek bylo fašistické Německo. Přes zákaz rozvoje a výstavby pravidelných ozbrojených sil, daný versailleskou smlouvou, zahájili Němci výstavbu výsadkových jednotek na jaře 1933. Nejprve u útvaru Ochranné policie vznikl oddíl pro zvláštní použití, jehož zaměření se měnilo postupně tak, že převládl jeho význam vojenský. První výsadková jednotka nesla název REGIMENT GENERAL GÖERING (RGG). Stal se v podstatě výsadkovou výcvikovou školou. V roce 1935 byl do tohoto útvaru včleněn zvláštní prapor s názvem FALSHIRMJÄGER BATALION (1. FJB). Jeho vycvičenost byla v té době jen velmi nízká, neboť výsadkovým výcvikem prošla pouze jedna rota.

Počátkem října 1935 byl RGG reorganizován a převeden do podřízenosti LUFTWAFFE. Zároveň byl rámcový prapor (IV. RGG) redislokován do BERLÍNA.

Souběžně se zahájením otevřeného budování ozbrojených sil, došlo k započetí intenzivního výcviku těchto jednotek. Němci používali pro vysazování především dopravního letounu JU - 52/m3, přezdívaného „teta Jů“, který vzal na palubu 12 plně vyzbrojených výsadkářů. Ti jej dokázali opustit do 10 sekund. Případně mohlo být do letounu naloženo 20 příslušníků letecké pěchoty. Od počátku cvičili němečtí výsadkáři seskok z rojů tří letounů v sestavě „úhlem v před“. Skákali z výšky 150 - 200 metrů, při rychlosti 150 - 180 km/hodinu a dosahovali pozoruhodného rozptylu na doskokové ploše.Třicet šest parašutistů dopadlo na plochu 50x150 metrů. Seskok však prováděli jen s lehkou výzbrojí, pistolí,nožem a ručními granáty.

V následujících několika letech byly německé para jednotky doplněny o tzv. leteckou pěchotu. Její prapory následovaly padákový výsadek na výsadkáři obsazené a zabezpečené plochy. Po přistání na zemi, rychle opouštěli transportní letouny a zapojovali se do bojové činnosti.

První skutečné nasazení absolvovali „falschirmjäger“ při obsazení Rakouska. Dne 12. března 1938 parašutisté po přeletu z mnichovského letiště, obsadili po přistání šedesáti letounů plochu letiště THALERHOF u ŠTÝRSKÉHO HRDCE. Po jeho ovládnutí zabezpečili přistání 37 letounů, které přepravily prapor letecké pěchoty. Třetí sled pak tvořila letadla dopravující materiál a dělostřelectvo. Z celkového počtu 350 letounů, které provedly také manifestační přelet nad VÍDNÍ, část přistála na letiště u WIENER NEUSTADT, část u KLAGENFURTU, případně u SALZBURGU.

V průběhu roku 1938 byla urychleně vytvořena 7.výsadková divize, které velel generál Kurt STUDENT. V souvislosti s přípravou operačního plánu FALL GRÜN, který řešil obsazení Československa, začal být připravován také úkol pro německé parašutisty.

Operace dostala krycí název „UNTERNEHMEN FREUDENTHAL“ - Operace Bruntál. Jejím cílem bylo za pomoci kombinovaného výsadku napadnout a narušit československé obranné postavení v prostoru útoku 2. armádního sboru gen. von RUNDSTEDTA ve Slezsku.

Skutečné provedení bylo vzhledem k „mnichovskému diktátu“ pouze cvičné. Ve dnech 7. a 8. října 1939 jej Němci uskutečnili s nevalnými výsledky. Nepřesné vysazení, nedostatečná sladěnost výsadku s činností letectva a především nepřipravenost ploch pro přistání letounového sledu s pěchotou a také časové zpoždění výsadku materiálu, se stalo hlavními příčinami, pro které studijní skupina OKW, označila celou akci jako „fiasko“. Byla to však největší výsadková operace ve střední Evropě před vypuknutím II. světové války. Hodnocení této akce se stalo poučením a podnětem k odstranění nedostatků, základem pro úspěchy německých výsadkářů při nasazení v západní, severní a jižní Evropě v následujících letech.

Německé přípravy k zahájení války urychleně pokračovaly. K jejímu začátku zbývalo jen několik měsíců. Jejich náplní se stala příprava nového prostředku, umožňujícího zesílení přepravních možností dopravního letectva. Tuto variantu poskytovalo použití kluzáků. Vlastnosti kluzáků v kombinaci s použitím letounů se ukázaly být velmi užitečnými. Němci experimentovali s variantami „dvou až troj vleků“ za jedním dopravním letounem. Základním typem se stal kluzák DFS - 230, umožňující přepravu deseti mužů, nebo některý z těžších typů bojové nebo přepravní techniky. Kluzák pak byly po celou II. světovou válku ve většině výsadkových útvarů většiny zemí, efektivním dopravním prostředkem.

Dvacátá a třicátá léta minulého století se stala především v Sovětském svazu a fašistickém Německu skutečnou kolébkou výsadkových jednotek. Jak se později ukázalo, stal se tento nový druh vojska překvapivým prostředkem napadení a dynamického vedení bojové činnosti. Umožňoval překvapivé, rychlé údery na značnou vzdálenost. Charakter výsadkových jednotek byl a zůstává zásadně útočným a směřuje k dosažení přesně definovaného cíle. Výsadkové operace byly vždy časově náročné, směřovaly ke splnění jak taktických, tak operačně - taktických cílů.

Tak jako v minulosti, šlo by i při jejich současném použití o údery na kritické cíle sestavy protivníka, jako jsou komunikační spoje, velitelská stanoviště a jiné důležité objekty. Budou vždy zahajovány po získání vzdušné převahy, utajeně a skrytě, s využitím momentu překvapení. Budou rovněž vyžadovat vysoký stupeň fyzického nasazení a psychické odolnosti použitých jednotek, jejich nezávislost na vlastní podpoře, rozhodnost a urputnost provedení. Každá taková operace je vždy svým průběhem výjimečná.

pplk. Petr Čejka

0 Comments Viewed 5460 times

Kdo je online

Registrovaní uživatelé: Bing [Bot]