Musím uznat, že článek je napsaný velice objektivně. Jak jsem se kdys vyjádřil, poznal jsem několik schopných lampasáků, ale převážně většina byli hlupáci. Jenže tak to je i v civilním životě. Ano, systém ten fungoval jeko perpetuum mobile. To jsem zjistil po půl roce na vojně. Semlel mě jako kafomlejnek. Přicházivší novicově z vojenských škol záhy poznali co je realita vojáka z povolání. Pošťaci-rotný až nadprapočík s námi debatovali o civilu a společně popíjeli tajně donešené pivo. Poručíci se stali veliteli rot a čekali od nás starých kázeň a podporu. Nadporučík se stal velitelem praporu a očekával výsledky. A nimi stál king kong-velitel útvaru, co jen zakazoval a přikazoval a chtěl výsledky. Jenže ouha, velitelé tanku, střelci a řidiči najednou spadli do podprůměru a útvar byl ve sračkách. A tak jsme jezdili na střelby a jízdy s tím, že nejsou osádky secvičený a chyba je v nás. Ano, byla, protože jsme nechtěli. Jaký je úžasný pocit slyšet náčelníka divize, jak před vojáky základní ...
[ Pokračování ]