Mám za to, že je na místě poděkovat Čejenovi za jeho příspěvky, kterými beze sporu oživuje vzpomínky na tvrdou a náročnou službu u výsadkového vojska. Díky jemu, jsme znovu bezmála po 40-50 létech vzpomínkově opětovně vtažení k naším útvarům, kde jako vojáci základní služby jsme s hrdostí nosili červený baret a na saku uniformy paraplacku.
Jeho pocity, které zažíval u svého prvého nočního seskoku, jsou zcela totožné s pocitem, který mě rovněž u prvého nočního seskoku na prostějovském letišti provázel, byť to bylo o 8 let později.
Jack