VZPOMÍNKA NA ŠKOLU DŮSTOJNÍKŮ V ZÁLOZE V KROMĚŘÍŽI - ČÁST 4.

Permanent Linkod FORUM.CSLA.cz v 24 zář 2014, 12:23

VZPOMÍNKA NA ŠKOLU DŮSTOJNÍKŮ V ZÁLOZE V KROMĚŘÍŽI - ČÁST 4.
Výcviková náplň ŠDZ pro divizní průzkumné jednotky

Pořadová příprava – byla prováděna na nástupišti praporu
Střelecká příprava ( Sa - 58, Sa - 61, RPG - 7, Pi - vz. 52, lehký kulomet UK - 59, malorážka ), byla prováděna na učebně a na cvičišti Hvězda, také na střelnici Dobrotice, střelnici Bzenec a střelnici Nové Město, rovněž na střelnici Popovice u Uherského Brodu.
Taktická příprava – teoretická část byla prováděna na učebně. V praxi na cvičišti Hvězda a v širokém okolí Kroměříže. Do něho patřily kopce kolem Rusavy i Hostýnské vrchy.
Topografie – teorie na učebně a prakticky v terénu stejně jako taktika.
Protichemická příprava – byla prováděna při každé příležitosti, podle charakteru výcviku.
Výsadková příprava - v tělocvičně, na výsadkovém cvičišti a výsadkové překážkové dráze - balení padáků při dobrém počasí venku na nástupišti a za nepříznivého počasí v tělocvičně.
Seskoky – jsme prováděli z letounů AN - 2 a IL – 14T, na padácích PD - 47 a posléze OVP - 65 a OVP - 68 P. Skákalo se buď na letišti v Holešově, kam jsme dojížděli, nebo i soustředěním v kasárnách 7. pluku zvláštního určení v Holešově.

Dále, vždy jednou v roce se konalo soustředění se seskoky v Chrudimi, trvalo většinou 3 týdny. Velitelem soustředění byl vždy mjr. Ing. Alois Valenta ( řečený „ čumák „ ) specialista ze středního vojenského okruhu. Spolu se dvěma výsadkovými četami ŠDZ Kroměříž se vždy účastnili soustředění také příslušníci rot hloubkového průzkumu 3. průzkumného praporu z Kroměříže a dále roty z Jindřichova Hradce, Písku a Vimperka. Letouny AN - 2 startovaly a přistávaly z letiště v Chrudimi. Letouny IL-14T startovaly z Pardubic.

Tělesná příprava byla ostře sledovaná. Za každého počasí probíhaly náročné půlhodinové rozcvičky na nádvoří kasáren. Až do - 5° C byla ústroj do půl těla. Rozcvička vždy začínala během, absolvovalo se vždy minimálně 10 kol okolo nádvoří, ( cca 3, 5 km ). Dále tělesná příprava probíhala v průběhu výcviku v terénu i na cvičišti. Často jsme prováděli „ zrychlené přesuny „, běžně na 5km. Běhalo se hodně i v ochranné protichemické masce. Výcvik v tělocvičně byl zaměřen na :
- boj zblízka
- Judo ( instruktoři z řad žáků - Koliáš, Pokorný a Šach )
- běh, fyzická kondice, plavání
- lyžování – při zimním soustředění v prostoru Buchlov a Bunč

Radiová příprava probíhala jak na učebně tak v terénu.

Cizí armády - se zaměřením na rozpoznávání konkrétních jednotek dislokovaných u našich západních hranic a to: německá armáda, francouzská armáda, anglická armáda, americká armáda.

Výuka němčiny byla na učebně zaměřená na základní provoz na radiových pojítkách a provádění výslechu zajatce. Výuka byla vedena externí lektorkou.

Ženijní příprava byla zaměřena na práci s ostrými trhavinami při destrukční činnosti a byla prováděna jak na učebně, tak prakticky spolu s ostrým trháním. ( TNT, bleskovice, plastická trhavina i specielní náloživo )

Absolvovali jsme také krátkodobý kurs řízení OT a zdravotnický kurs první pomoci a postup při provádění rozšířené první pomoci při zranění.

Všichni žáci 2. a 3. výsadkové čety prvního ročníku nastoupili do Holešova 10.10.1966. Ještě týž den večer jsme byli odvezeni dvěma autobusy do kasáren v Kroměříži. Během přijímače jsme postupně absolvovali zdravotní prohlídku pro výsadkáře ve vojenské nemocnici v Brně. Několik lidí neprošlo a byli nahrazeni zájemci z 1. průzkumné ( nevýsadkové ) čety.

Materiální zabezpečení školy bylo na poměrně dobré úrovni a co chybělo, se postupně doplňovalo.

Pro výcvik sloužila uniforma vz. 60 v maskovaném provedení „ MLOK „ se zimními vložkami. Například první seskoky jsme absolvovali v „ maskáčových „ čepicích zapnutých pod bradou. Pak jsme dostali zimní kožené kukly a následně, rovněž postupně, výsadkové přilby nového typu. Taktéž červené barety jsme dostali prakticky až po získání III. třídy výsadkáře v předjaří 1967. Barety byly oboustranné, uvnitř maskované ( s potiskem jehličí )

S výsadkářskou stravou byl zpočátku problém. Důstojníci výsadkáři jej však neměli, pouze žáci ŠDZ. Prosadit výsadkářské přídavky nás stálo nemalé úsilí, ale za pomoci našich důstojníků se vše podařilo. Nutno však poznamenat, že „ výsadkové přídavky “ byly celou dobu předmětem závisti jak žáků 1. „ nevýsadkové čety „ ŠDZ, tak od mužstva ostatních druhů vojska v kasárnách. O červených baretech ani nemluvě. Také výuka němčiny z počátku nebyla samozřejmostí.

Během dvou let základní vojenské služby bylo možno provést 20 i více seskoků. Na druhou a první třídu se skládaly zkoušky před komisí. Mně osobně se podařilo provést na vojně za dva roky 35 seskoků a získat I. třídu výsadkáře.

Zkoušky se skládaly také k získání třídnosti průzkumníka, běžné bylo získání II. třídy. Absolventi ŠDZ následně u útvarů většinou 3 měsíce před koncem ZVS, získali důstojnickou hodnost - podporučíka. Povýšení do první důstojnické hodnosti předcházely důstojnické zkoušky.

Dlužno ještě poznamenat, že jako výsadkoví veteráni jsme se v Kroměříži setkali, my bývalí absolventi prvních dvou ročníků ŠDZ dvakrát. Bylo to po 15 - ti a po 20 - ti letech. ( 1983 a 1988 ). Sešlo se nás hodně. Na prvním setkání to bylo 33 a 29 absolventů na druhém. Byli pozváni i naši bývalí velitelé z řad důstojníků z povolání, kteří se rádi zúčastnili. Bylo na co vzpomínat, naše přátelství které se tvořilo při náročném a zajímavém výcviku přetrvalo desítky let. S některými kamarády jsme neztratili kontakt ani po 45 letech a setkáváme se dodnes. Stálo to za to !!!

npor.v.v. Rostislav Sobotka
člen KVV Brno a KVV Jindřichův Hradec

0 Comments Viewed 3947 times

Kdo je online

Registrovaní uživatelé: Žádní registrovaní uživatelé