FORUM.CSLA.CZ

HISTORIE VZNIKU VÝSADKOVÝCH JEDNOTEK - ČÁST 1., OD ZAHÁJENÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Výsadkové jednotky byly vytvářeny v jednotlivých státech světa od třicátých let 20.století jako zcela nový druh vojska. Jejich vzniku předcházel mohutný technický rozvoj. Obě světové války,ve svých důsledcích takový rozvoj přinášely. Urychlení technického rozvoje, je paradoxem drtivé většiny vojenských konfliktů a vede bezprostředně ke zkvalitnění bojové činnosti vojsk.

Produktem I. světové války bylo mimo jiné hromadné užívání spalovacích motorů, které znamenalo rozvoj použití automobilů. Zároveň také vznik tanků a jejich zdokonalení, včetně prvního praktického nasazení v pozemní bojích. Ještě významnějších výsledků bylo však dosaženo v rozvoji letecké techniky. Letouny se v závěrečném období bojů dočkaly hromadného nasazení v počtu několika tisíc strojů na každé z bojujících stran. Ruku v ruce s vývojem letecké techniky rychle postupoval i vývoj záchranného prostředku, umožňujícího pilotům, kteří prohráli vzdušný souboj, nebo jimž selhal stroj z technických příčin, záchranu života.Tímto prostředkem se stal padák. Možnost jeho použití při záchraně letců však nezůstala dlouho jedinou. V závislosti na zdokonalování letounů, zvyšování jejich přepravní kapacity a velikosti, došlo k úvahám o využití padáků jako dopravního prostředku k přepravě lidí.

Jestliže se v průběhu tohoto konfliktu dostalo válečné umění do slepé uličky poziční „zákopové války“, pak použití letectva a padáků nabídlo vojenským odborníkům možnost, zastaralou doktrínu opustit a uvažovat o provedení tak zvaného “vertikálního obchvatu.“

V roce 1918, tedy ještě před ukončením bojů, přednesl velitel amerického letectva na západní frontě generál William “Billy“ MITCHELL, spolu s pplk. Lewis BRERETONEM, představiteli sboru náčelníků štábů generálu Johnu PERSHINGOVI myšlenku, zpracovanou do rámcového plánu k provedení průlomu německých obranných linií u francouzského města YPER. Plán předpokládal zcela revoluční možnost, spojit činnost útočících pozemních tankových jednotek, s vysazením divize americké pěchoty na padácích za opevněné obranné pozice.

K nasazení přecvičených příslušníků pěchoty, předpokládal generál MITCHELL použít okolo dvou tisíc letounů. Měli vojáky z části přepravit k seskoku na padácích a z části přistát na upravených plochách za linií fronty. Kombinovaná operace měla s využitím momentu překvapení spojeneckým vojskům umožnit prolomení německé fronty. Následně proniknout hluboko do severních oblastí Německa a donutit jej ke kapitulaci na celé západní frontě. Provedení této operace bylo po předběžném souhlasu vrchního velení stanoveno na léto roku 1919. Další vývoj vojenských a politických událostí, který vedl k ukončení I. světové války, uskutečnění uvažované operace neumožnil.

pplk. Petr Čejka