FORUM.CSLA.CZ

VZPOMÍNKA NA ŠKOLU DŮSTOJNÍKŮ V ZÁLOZE V KROMĚŘÍŽI - ČÁST 1.
Divizní skupiny hloubkového průzkumu. ( SHPz )

V roce 1965 došlo k nové reorganizaci a redislokaci jednotek hloubkového průzkumu. Od 7. výsadkového pluku zvláštního určení byly vyčleněny 5. a 6. rota. Z nich vznikly armádní výsadkové průzkumné roty. Tyto roty zvláštního určení byly umístěny do Luštěnic a Chrudimi. Divizním zpravodajským orgánům byly dány k dispozici místo čet, roty hloubkového průzkumu, začleněné do nově vznikajících průzkumných praporů, které byly rozšířené z původních průzkumných rot. U každé divize v rámci průzkumného praporu byla zřízena výsadková rota hloubkového průzkumu. ( RHPz )

V taktických úkolech se předpokládalo, že budou průzkumné skupiny vysazovány až 100 km do hloubky sestavy protivníka z letounů nebo vrtulníků. Buď výsadkem na padácích, nebo z nízkého průletu vrtulníku, výskokem za přízemního letu a nebo po přistání vrtulníku. Další plánovaný a cvičený způsob průniku do týlu protivníka, (podle si...

[ Pokračování ]

BYL A ZŮSTAL JSEM VÝSADKÁŘEM - ČÁST 8.
Co mi dala služba u výsadkářů.

V žádném případě jsem ty dva roky strávené v ZVS nikdy nepovažoval za ztracený a promarněný čas. Naopak, vojna mi hodně dala i pro moje další celoživotní povolání. Naučil jsem se kázni a pořádku, dochvilnosti, odpovědnosti, v poddůstojnické škole pak i vést a cvičit nové vojáky a pod. To vše se mi v civilu hodilo. Například fyzická kondice získaná na vojně mi vydržela nejméně 10 roků. Vždyť aniž bych nějak trénoval, byl jsem členem tříčlenného družstva které vyhrálo náročný krajský běžecký branný závod na 10 km. ve členitém terénu v povodí Sázavy. To bylo čtyři roky po vojně. A tak bych mohl pokračovat. Psát o kamarádství, životu v kolektivu a pocitu sounáležitosti s družstvem, četou, rotou, praporem i brigádou nemá cenu . To se musí prožít a hlavně nechat čas, aby si člověk tyto hodnoty uvědomil. Není přeci jenom tak, když se po 43 létech poprvé od ukončení ZVS zkontaktujete prostřednictvím internetu se svým velitel...

[ Pokračování ]

PLUKOVNÍK OLDŘICH TALÁŠEK

"Dokud dýchám, doufám..."

Životní příběh československého důstojníka Oldřicha Taláška, absolventa Vojenské akademie v Hranicích na Moravě po jejímž absolvování byl přidělen k cyklistickému praporu 2, kde jej zastihla okupace. Po zapojení do Obrany národa odešel za hranice vlasti bojovat proti nacistům a to v řadách pěšího pluku 1 ve Francii. Po její porážce ustoupil do Velké Británie, kde později prošel parašutistickým výcvikem a v roce 1944 s 2. československé samostatné paradesantní brigádou nasazen ve Slovenském národním povstání. Po válce se stal prvním velitelem pěšího praporu 71 československých parašutistů v Zákupech a v roce 1951 byl z armády vyhozen. Autor sleduje jeho životní osud až do jeho smrti a následně všechny kroky, které vedly k očištění jeho jména do roku 2012. Publikace vychází v březnu 2013. Autorem je nám známý Martin Vaňourek. Stejně jako přecház...

[ Pokračování ]

BYL A ZŮSTAL JSEM VÝSADKÁŘEM - ČÁST 7.
Jak jsme cvičili i jedli.

Byl jsem svědkem toho, když na střelnici při střelbě z kulometu vleže střelec nemohl opakovaně zasáhnout cíl. Přišel k němu velitel roty, a on si mu stěžoval, že kulomet je špatně nastřelený. Velitel si kulomet beze slova vzal, nechal si postavit cíl a jen tak ve stoje, třikrát nebo dokonce čtyřikrát ze sebou, krátkou dávkou pokaždé terče zasáhl. Střelec se tenkrát velmi zastyděl. Tak si naši velitelé získávali autoritu. Při přesunech, na zaměstnáních při cvičeních šli s námi pěšky. Nesli v podstatě to samé co vojáci, místo samopalu měli pistoli a nebo i signální pistoli. Když jednotka odpočívala, důstojníci např. studovali mapu či s poddůstojníky upřesňovali úkoly - neodpočívali. U našeho praporu bylo několik nákladních vozidel Praga V3 S a snad pouze 3 gazíky. Byly zde i motocykly Jawa 350, ale používaly se jen výjimečně. V neposlední řadě se velitelé zajímali i o soukromé problémy vojáků a pokud se vyskytly, v mezích možno...

[ Pokračování ]

BYL A ZŮSTAL JSEM VÝSADKÁŘEM - ČÁST 6.
Jak jsem nepoznal šikanu.

Pokud vzpomínám, vztah vojáků prvého a druhého ročníku na 1. výsadkové rotě byl od počátku kamarádský. V přijímači jsme se s nimi setkávali v osobním volnu a to jen na útvaru. Na vycházky jsme až do přísahy tj. do konce přijímače nechodili a nebo jen pod vedením buď některého důstojníka a nebo poddůstojníka.

Pamatuji si, že důstojníkům i poddůstojníkům se důsledně vykalo a oni vykali nám. Vojáci druhého ročníku nám tykali pouze mimo zaměstnání a pokud jsme pak s nimi později byli v četě, tykalo se i jim. Po přijímači byli vojáci prvého i druhého ročníků ubytováni společně a výcvik probíhal také společně. Oba ročníky se podílely i na úklidech „ rajonů „ společně, pravdou je, že starší vojáci měli na starosti úklid kanceláří na štábu či na rotě a nebo tzv. suché rajony , tedy ty kde se denně nevytíralo a nemylo vodou. Úklid pak kontroloval většinou dozorčí roty nebo jeho pomocník.

Pokud jsem byl na rotě, nebyl jsem nikdy s...

[ Pokračování ]