Vypráví bývalý letecký dorostenec prvého turnusu 1945-47.
Říkalo se jim tak. V jednom období to mělo i opovrhující význam. Něčemu takovému ale neunikli ani „východňáci“, nebo „španěláci“. Dobře, že je to za námi. Je ale dobré, někdy připomenout.
To udělal Vláďa Žemla na jednom našem setkání.
„Chtěl bych Vám vyřídit mnoho srdečných pozdravů“, začal. „Hlavně pevné zdraví, do dalších let. To Vám všem bez rozdílu ročníků, kteří jsme se sešli, vzkazuje Karel Juchelka“.
Toto jméno některým nic neříká, ale pamětníkům z prvého a druhého ročníku LSŠ to jméno připomene zakladatele a prvého velitele naší školy v letech 1946 – 1948. Byl nejen on, ale i ostatní příslušníci RAF likvidováni jako „nepřátelé režimu“ v osudném roce 1948. Do té doby byli na velitelských postech letectva převážně příslušníci RAF. U LSŠ to byl právě tehdy škpt, nyní plukovník Karel Juchelka, narozen 1917 v Orlové. Za války létal u britské noční 68 skvadrony v hodnosti F/O na Moskytech, jako radarnavigátor. Velitel čety palubních telegrafistů byl kpt Stejskal Jan, nar. 1918. Létal jako palubní telegrafista u 311. bombardovací perutě v hodnosti F/O. V Britanii se i oženil, údajně již zemřel.
Janáček Slavomil, nar. 1914, zemřel 1973, létal rovněž u 68.skvadrony jako navigátor-radaroperátor. Knoll Václav, nar. 1917 létal u 311. bombardovací jako telegrafista v hodnosti F/sgt. Oženil se údajně v Popkovicích. Fidler Josef, nar. 1909, sloužil původně ve vládním vojsku, v roce 1944 se stal příslušníkem RAF, v LSŠ létal jako pilot. Dalšími učiteli byli i Margetin, Hoffman, Serbus, Hašul, Horvát, ti ale nebyli příslušníky RAF. „Výkonného“ tehdy dělal Imra Trenčianský. Ale vrátím se zpět k plk Juchelkovi. Přesto, že v roce 1944 odešel spolu s ostatními z Anglie do SSSR, kde byla zformována 1. čs. Smíšená letecká divise aby pokračoval v boji proti němcům, byl po roce 1948 vězněn na Hradčanech, Mírově, Leopoldově a „odseděl si“ šest let „za to že byl příslušníkem RAF“.
Po propuštění mohl dělat v Ostravě jen pomocné práce, situace se zlepšila až po rehabilitaci. V roce 1968 byl na dovolené v Jugoslavii. Při návratu se ve Vídni dozvěděl o okupaci „bratrskými armádami“. Odjel do Hamburku, kde dostal „od bývalých nepřátel“ práci v letecké firmě Aerbus, třípokojový byt a klid. Zde pracoval jako inženýr a specialista na radary až do odchodu do pense. Jako místo pro dožití si zvolil v Itali nádherné lázeňské město Merano, kde žije dodnes. Zvolil si novou profesi a vede svoji firmu jako léčitel. Minulý týden jsem mu sdělil, že máme opět setkání absolventů LSŠ, na což právě reagoval pozdravem Vám všem.
Co se týče naší profese palubních telegrafistů, ta již prakticky zanikla a nastoupila počítačová éra, a heslo „bez spojení není velení“, radiotelegrafii a fonii nahradily nové technické vymoženosti, mobilem počínaje, a GPS, počítači a automatikou konče. Ale to už není to pravé „polétání“. Stejně se z nás palubních telegrafistů už staly „exponáty do musea“.