Do prvních poválečných let výstavby Československé armády, spadá období vzniku československého výsadkového vojska. Nově vytvořené Velitelství Výsadkového Vojska ( VVV ), bylo zřízeno v druhé polovině roku výnosem MNO č. 31/ 1948 z 15. srpna 1948.
Přípravná opatření a výstavba prvního útvaru jsou však datovány již do roku 1947. První výsadkový útvar pěší prapor 71. československých parašutistů ( pp 71 ), zahájil svoji činnost v posádkách Zákupy, Stráž pod Ralskem a Hradčany dne 1. 10. 1947.
Jednou z limitujících otázek výcviku v seskocích s padákem se ukázala snaha po dosažení jeho efektivnosti a ekonomiky, které byly ovlivňovány „ cenou jednoho seskoku “.
Tvůrci výsadkových jednotek při tom vycházeli z válečného použití výsadkářů a svých zkušeností získaných při výcviku jak ve Velké Britanii, tak v Sovětském svazu. Důležitým a základním požadavkem, bylo provádění prvních – seznamovacích seskoků ve dne i v noci s co nejmenšími náklady. Po prvních letech, kdy byly všechny seskoky prováděny pouze z letounů, a také bez záložních padáků, byla přijata opatření k zavedení balonů jako prostředku pro provádění seznamovacích seskoků s padákem.
Na základě výnosu 1. oddělení Hlavního štábu čj. 5779 byl do plánu činnosti Vojenského technického ústavu ( VTÚ ) ve Kbelích zařazen požadavek na vývoj Upoutaného Balonu pro výcvik v seskoku (UBVS).
V letech II. světové války byly balony používány z počátku především jako „ přehradové “ s cílem vytvoření balonových bariér, kterými zabránit proniknutí nepřátelských letadel, především bombardovacích, k důležitým objektům a velkým městským aglomeracím jako byly na příklad Londýn, Manchester, Leningrad ( Petrohrad ) nebo Moskva ( více než 300 balonů).
Skupina důstojníků kolem plukovníka Karla Palečka a majora gšt. Rudolfa Krzáka, která stála v čele popisovaného vývoje, zadala pro balony základní parametry, které byly v roce 1949 na počátku vývoje a pozdější výroby v n.p. Fatra Napajedla, přijaty jako vstupní požadavek. Vývoj a výroba navijáků potřebných pro vypouštění balonů byla svěřena n.p. ČKD Praha – Sokolovo.
Vývoj balonů s problémy, jako byla například velikost haly ve které by mohly být balony šity a lepeny až do úplné kompletace, pokračoval. Na konci roku 1950, po zatčení několika nejvyšších důstojníků, kteří stáli v čele VVV, došlo k dalším jednáním na GŠ a MNO. Na nich byla zpochybněna potřeba výroby balonů určených pro PLOSÚ ( Protiletadlová obrana státního území ) a zároveň i potřeba balonů pro výcvik výsadkového vojska. Při jednáních však nový velitel výsadkového vojska pplk. Alexander Kováč, který do této funkce nastoupil po zatčeném legendárním generálu Karlu Palečkovi, ( mezi výsadkáři měl přezdívku „ táta Palec “ ), znovu požadoval, aby byly balony pro výsadkáře vyráběny.
Mezi tím však byly k výsadkovému vojsku dodány balony ze Sovětského svazu. V počtu dvou kusů byly umístěny do posádky Stráž pod Ralskem, k tam dislokovanému Výsadkovému učilišti. Vytvořená balonová četa byla ubytována v objektu, kterému se říkalo na Borečku. Jejím prvním velitelem se stal nadporučík Michal Horváth. Zkoušky s těmito balony byly provedeny ve dnech 16. – 20. dubna 1951. Nové opakované zkoušky pak proběhly v týdnu od 11. do 16. června 1951. Byli k nim přizváni všichni důstojníci a poddůstojníci s válečnými zkušenostmi, kteří již v minulosti provedli tento druh seskoku tak, aby je mohli předat. Vždyť na příklad příslušníci 2. československé samostatné paradesantní brigády provedli v Jefremovje na začátku roku 1944 více než 7 670 seskoků z balonu. Také příslušníci zvláštní skupiny „ D „ na anglickém letišti Ringwey při výcviku pro vysazení těchto seskoků provedli více než 200. Rovněž výcviková skupina vytvořená u Výsadkového učiliště byla zkouškám přítomna.