Pro účely filmování a provádění seskoků z balonu do vody byl od 1. ženijní brigády v Pardubicích zapůjčen vlečný člun „Močál„ a tři lodice sloužící ke stavbě pontonového mostu. Před seskoky byla provedena náročná pozemní (vodní) příprava, kontrolní přezkoušení plavání a odstrojování z postroje před dopadem do vody. Za tím účelem byl mezi dva stromy na okraji lesa na ráhno připevněn kruh s padákovým postrojem na šňůrami.
Dále pokračujeme doslovným přepisem vzpomínky ženijního náčelníka 4. VVS, tehdy nadporučíka Stanislava Rychlého: „Jako „starý ženista„ jsem s vojáky vytvořil trojlodní pontonové soulodí na kterém jsme z trámů a prken smontovali podlahu. Balonová četa v čele se svým velitelem por. Ottou Spevákem, na břehu jezera mezi tím naplnila balon. Vešlo se do něj více než 220 lahví plynu. Výsadkáři připravili první dvě čtveřice skákajících. První dvojice nasedla do koše i s vysazovačem. Koš přidržovala obsluha balonu uvnitř jedné z lodic. Pomocí nájezdových můstků se na plošinu přesunul automobil ZIS s navijákem a upevněným balonem. Potom pomocí člunu „Močál„ ( měl zabudován motor Tatra 111 ), jsme celé zařízení připravené k provádění seskoků dotáhli na vodní plochu. Ostatní připravení výsadkáři nasedli do jedné z lodi soulodí, tak aby mohli postupně nasedat do balonového koše. Byl vybrán prostor pro zakotvení tak, aby lidé po výskoku, po větru dopadali na hladinu jezera.
Kameraman se nechal uvázat do lanoví nad košem, aby mohl snímat seskoky shora, z nadhledu. Někteří kluci mi tvrdili, že si dokonce jednou skočil. Prý šlo o sázku s režisérem (kameramanovi bylo asi 50 let). Celá akce probíhala za velkého zájmu veřejnosti. Natáčelo se v době dovolených a všude bylo plno rekreantů i rekreantek. Toho využili režisér s kameramanem a dotáčeli různé romantické záběry s děvčaty a táborákem, západem slunce nad vodou, přípravou kapra na rožni a třeba i lovením lahví piva z vody. „
Vlastní seskoky prováděli pouze vojáci z povolání a délesloužící poddůstojníci a vše probíhalo „jako na drátku„ protože celá akce byla organizačně a materielně technicky připravena do nejmenšího detailu.
Druhá část filmu byla natočena na chrudimském letišti. Zahrnovala tělesnou přípravu, především s překonáváním výsadkové překážkové dráhy, pozemní výsadkovou přípravu na výsadkovém cvičišti a na závěr seskoky z balonu. Jedna část ukazovala také výcvik mladých výsadkářů, branců.
Na počátku šedesátých let bylo v tabulkách počtů výsadkových jednotek stále ještě 5 souprav balonů DAG – 9. Po přestěhování ze Slovenska byl jeden balon v posádce Holešov, dva v Prostějově a zbylé dva ve výcvikových střediscích 1. a 4. armády, tedy v Luštěnicích a Chrudimi.
Zatímco u výsadkové brigády byla k použití balonů vytvořena balonová rota, u 7. výsadkového pluku ZU v Holešově, u 1. VVS v Luštěnicích a 4. VVS v Chrudimi byly v organizaci balonové čety. Neměly však stejnou organizaci a už vůbec ne počty osob v jednotkách.