forum.CSLA.cz

Balonové čety ve Výsadkových výcvikových střediscích i u 7. výsadkového pluku Zvláštního určení, byly tvořeny velitelem čety ( důstojníkem ) a zpravidla jedním ( rotmistrem ) praporčíkem – mechanikem balonu, dvěma řidiči ZIS – 151 z nichž jeden byl „ starší „ , čtyřmi ( rotmistry ) praporčíky piloty balonu ( výsadkovými průvodci ) a čtyřmi vojáky základní služby - příslušníky čety ( vysazovači ). Četě u 7. výsadkového pluku Zvláštního určení velel kapitán Jozef Bodnárik. U 1. Výsadkového výcvikového střediska v Luštěnicích npor. Bohuslav Křižka a v Chrudimi ( 4. VVS ) por. Otto Spevák. ( pozn. funkce v četě byly praporčické, ale většinou je vykonávali rotmistři, nebo délesloužící poddůstojníci, počty a názvy funkcí se měnily ).
Balonové rotě 22. výsadkové brigády po kapitánu Luboši Šulčíkovi, velel v Prostějově od počátku šedesátých let až do jejího zrušení nadporučík Jindřich Starý, pozdější plukovník, velitel 22. výsadkového pluku.

Z jeho vzpomínek na dobu kdy byl velitelem této zajímavé jednotky cituji doslova : „Asi v roce 1963, jsme byli odveleni s balonem, nezbytnou technikou a obsluhou, na požadavek Ústavu hygieny Praha, k elektrárně v Tušimicích. Balon jsme měli zakotven ve výšce padesát metrů nad úrovní horního ústí komína, pod košem až k zemi zavěšeny přístroje asi po čtyřiceti metrech, ty snímaly teplotu, rychlost větru, vlhkost ovzduší a kdo ví co ještě. Ve směru větru až do vzdálenosti několika kilometrů byly skupiny, které na velké plachty zachycovali spad popílku. Byl to zážitek jak pro místní obyvatele, kteří se na „cepelína“ chodili dívat, tak i pro děti na školních exkurzích.“

Z jeho vzpomínek se také dovídáme  pravý účel malého balonu, jehož použití ve filmu Váhavý střelec jsme nepřesně popsali. Cituji plk. J. Starého : „ malý balon pro jednu osobu jsme nazývali „skokan“, sloužil pro provádění prohlídek a oprav balonu, ukotveného na baloništi, pokud byla oprava nutná. Po balonu se tak dalo chodit a zavěšený „opravář“ pod „ skokanem „ byl držen dvěma lany obsluhou balonu. Skončil však neslavně, při zkoušce před nějakou oslavou, škrtl o elektrické vedení a shořel.“

Brigáda v té době měla tři balony. Jeden byl trvale naplněn a ukotven na baloništi, ostatní dva uloženy. Baloniště bylo zvláštní částečně zahloubené místo ohraničené ze všech stran vysokou stěnou z betonových panelů. Jeho rozměry byly úctyhodné ( délka přes 40 metrů a šířka okolo 20 metrů ) V něm byly uloženy i tlakové láhve s vodíkem a další součásti, jako balonový koš a podobně. Celý prostor byl trvale střežen.

Rota měla poměrně zvláštní složení automobilové techniky. Byly v ní 3 ks specielních automobilů ZIS – 151 s navíjedlem, 1 ks Tatra 805, 2 ks P V3S - skříňové pro zabezpečení doskokové plochy, Tatra 111 s vlekem pro přepravu tlakových lahví s vodíkem, 1 ks traktor Zetor, 1 ks pásový buldozer a terénní GAZ 69 A.

K obsluze a údržbě balonů vydalo Ministerstvo národní obrany v roce 1953 předpis s označením Mat – výs III – 1. Balony DAG 1, DAG 2 ( jiné ozn. Dag 2, Dag 9 – pozn. autora ). Vzhledem k obsáhlosti předpisu uvedeme pro ilustraci jen jeho jednotlivé hlavy.