Pouhé přiblížení jednoho z řady předpisů pro činnost s balony, dává dostatečnou představu o tom, jak složité zařízení balon byl a co všechno musely jeho obsluhy brát v úvahu.
Konstrukcí byl balon t. zv. „ drakovitý „ s kapkovitým tělem s vodorovným stabilizátorem a svislým kýlem směřujícím k zemi. Obal těla byl vytvořen sešitím dvojité vrstvy „ egyptské „ vysoce kvalitní bavlny, která u stabilizátoru a kýlu přecházela do jedné vrstvy. Stabilizátor i kýl měl na jeho náběhové hraně zvlášť upravenou kapsu pro přístup náporového vzduchu, kterým se po startu plnil uvedený stabilizační systém na zádi balonu. Pro přístup vzduchu byly vzadu uvnitř obalu, podél zesíleného kuželovitého konce tělesa, zvláštní kanály, které umožňovaly aby nahromaděný vzduch zůstával v „ kapsách „ dlouho po stažení balonu k zemi.
Plnicí otvor byl vybaven rukávem ( apendixem ), který byl umístěn na levé i pravé straně stabilizátoru na odtokové hraně. Na levém boku v přední části, byl umístěn ventil (PAK-1). Ten se otvíral a zavíral zatažením za šňůru z koše balonu. Zároveň fungoval jako bezpečnostní ventil a při větším přetlaku plynu se otevřel a nosný plyn byl upouštěl. Balon byl vybaven také trhacím popruhem, který byl našit na středu přídě. Měl tvar obráceného písmene „ V „ a sloužil pro rychlé vypuštění plynu. Roztržením vznikl trojúhelníkový otvor. Byl rovněž ovládaný z koše pilotem - vysazovačem. Šlo o havarijní zařízení v případě nenadálé události, ke které mohlo při provozu dojít.
Ke zjednodušení popisu bylo v předpisech používáno k popisu balonu výrazů „ tělo, hlava, pravý a levý bok , záď. „ Tělo balonu bylo zesíleno a drženo v určeném tvaru soustavou náběrových gum stažné soustavy. Jednotlivé gumy byly číslovány a měly různou délku, která odpovídala jejich funkci. V horní části balonu byla našita vrstvená látka na níž byla uchycena popouštěcí lana. Ve střední části těla pak lana poutací a dole lana košová. Příď balonu byla opatřena vodícím lanem. Na zádi byla upevněna lana řídící. K navíjedlu směřovalo lano, které bylo spojeno se dvěma páry lan, jež byla upevněna v přední a střední části těla balonu a tvořila písmeno „ V „ . K balonovému koši pak směřovala lana vycházející ze střední a zadní části těla stejným způsobem. V místě kde tvořila dolní hrot písmene „V „ bylo umístěno otočné spojení ukončené „ hrazdičkou „ ze které vycházelo lanové zavěšení koše. Povrch balonu byl celý natřen stříbrným nátěrem, který tkaninu chránil proti povětrnostním vlivům a odrážel nejdokonaleji sluneční paprsky.
Koš, ze kterého se prováděly seskoky byl hranatý, široký – 180 cm, dlouhý a vysoký – 120 cm. Na obvodu dolního okraje, měl na protilehlých stranách v rovni podlahy, po dvou kovových držadlech. Sloužila pro jeho přidržení při přistání na zem. Tuto činnost prováděli vojáci obsluhy. Kostru tvořily svařované ocelové trubky. Podlaha byla dřevěná laťová, nebo prkenná. Boky koše byly vyrobeny částečně z plechu a doplněny byly překližkou. Dveře byly lichoběžníkové, dole užší než nahoře, zavěšené na jednoduchých pantech. Otevíraly se po vytažení závlačky směrem ven. Práh tvořilo širší vodorovné prkénko. Naproti dveřím bylo ven výklopné vodorovné pomocné sedátko pro vysazovače – pilota. Ten seděl zády ven tak, že jeho padák výrazně přečníval přes okraj koše. Vysazovač měl na sobě padák zabalený na ruční otevření a při své činnosti měl poutací pás s lanem a karabinou. Dvě pevná sedátka pro výsadkáře byla vpravo a vlevo od dveří. Sedělo se zády ke stěně koše a byli jsme opřeni padáky o jeho stěnu. V koši bylo málo místa, takže jsme se téměř dotýkali koleny s proti sedícím výsadkářem.