Dotaz na pana pplk.Panocha V.

[z archivu]

Vážený pane podplukovníku,chtěl bych reagovat na Váš přísěvk,kde kritizujete pana pplk.P.Minaříka,s Vašim článkem by se dalo souhlasit,pokud by jste říkal celou pravdu,o perzekucí důstojníku československé armády po roce 1948.Plně Vám doporučuji navštívit vojenské muzeum v Praze na Žižkově.Já jsem tak učinil tento rok 8.května,kde jsem vzal i svou vnučku.Víte nejsmutnější je když vycházite z prohlídkové trasy a uvidíte,dvě velké tabule,kde jsou jména všech důstojníku,kteří byli po roce 1948 popraveni,nebo perseukování a pozavírání,jen proto,že měli jiné názory než tehdejší vládnoucí garnitura.Víte těžko se mi odpovídalo na otázku vnučky,dědo co znamenají tam tyto jména.

První perzekucí trvala od února do dubna 1948 a jejím motivem i cílem bylo zajistit a zdůvodnit únorový převrat. Obětí se stali proto téměř výhradně ti generálové a důstojníci, jimž KSČ nevěřila již v období let 1945–1948 a dostali se na seznamy "nespolehlivých". Hned v prvních necelých dvou týdnech po 26. únoru bylo z armády propuštěno 27 generálů (např. Heliodor Píka, Karel Janoušek, Alois Liška, Karel Kutlvašr či František Moravec) a 344 důstojníků, většinou spojených s naším vojenským odbojem na Západě. Do poloviny dubna k nim přibylo dalších 469 důstojníků. K zatčení propuštěných důstojníků došlo jen výjimečně a jejich tresty byly vzhledem k těm, které se udělovaly později, poměrně nízké – pohybovaly se do 8 let vězení.

Druhá etapa proběhla od května 1948 do února 1949. V tomto období opustilo armádu přibližně 2 000 generálů a důstojníků. Na počátku této etapy došlo k zatčení generála Heliodora Píky, který byl na jejím sklonku, v lednu 1949, odsouzen k trestu smrti (rozsudek byl vykonán v červnu 1949). Průběh procesu a především rozsudek potvrzovaly, že represe proti těm, které komunistický režim považuje za své nepřátele, budou stále tvrdší. Vedle rozsudků smrti byly udělovány tresty mezi 15 a 20 lety vězení, popř. doživotí. Pro druhou etapu bylo rovněž typické organizovaní různých provokací, jež měly důstojníky považované za nespolehlivé zkompromitovat a umožnit jejich zatčení a následné odsouzení.

Třetí etapa čistek proběhla od března do září 1949. Zaměřila se na určité skupiny důstojníků, především letce ze Západu, kteří byli z armády až na 30 VYBRANÝCH jednotlivců všichni odstraněni. Začala promyšlená a řízená likvidace celých skupin důstojníků spojených svým vojenským původem, činností za války, vzděláním, stávajícím místem služby apod.

Výsledkem čistek a dalších perzekucí v armádě byla totální likvidace důstojnického sboru – v roce 1952 již více než 82 % důstojníků přišlo do armády po únoru 1948, z původního velitelského sboru zbylo jen torzo. Některé skupiny důstojníků (západní letci, velitelé západních jednotek, španělští interbrigadisté apod.) byly prakticky zlikvidovány.To uvádím jen na upřesnění, jak byli všichni co bojovali odstaveni. Ono je nutné být objektivní. Uvádět nejen negativa, ale i klady.To vám bohužel chybí.

Myslím si,že příznačný byl i osud hrdiny odboje gen.L.Svobody.Jako ministr obrany posuzoval rozsudky smrti nad vojáky odsouzenými ve vykonstruovaných procesech, když zpravidla nevyužíval svého práva navrhnout udělení milosti, což je řadou lidí hodnoceno jako spoluúčast na těchto justičních vraždách. Mimo jiné neshledal důvod navrhnout udělení milosti v případě generála H.Píky. V roce 1950 odvolán z funkce ministra národní obrany a vrací se do Hroznatína, kde pomáhá budovat JZD. V roce 1952 zatčen, ovšem po protestech sovětských důstojníků propuštěn.

A nebo,že bych byl pane pplk,také pomýlený,jako bylo mnoho lidí po roce 1968!!!!!!!!!!

K.Kunovski

[z archivu]

Vážený pane Kunovský,

Pečlivě jsem si přečetl Vaši reakci na můj článek, který jsem napsal pro pana Minaříka. Rád Vám na něj odpovídám. Omluvte pozdější reakci vzhledem k tomu, že jsem byl zaneprázdněn jinými důležitějšími věcmi.

Vaše hodnocení k tomu, že jsem nesprávně hodnotil situaci po roce 1948 , vzhledem k tomu, kolik vojáků bylo odvoláno a postiženo po únoru jsem nezpochybňoval. Jenom jsem upozorňoval na to, že ne všichni byli odstaveni. Při hodnocení je nutno vycházet, ze situace, která v té době byla nejen u nás, ale celkově ve světě. Nebylo jednoduché vzhledem k mezinárodní situaci věci řešit.

Neschvaluji žádné persekuce, natož popravy. Ale jak by jste jednal Vy? Z lidského hlediska chápu, na příklad zahraniční vojáky, kteří měli úzké vztahy ze svého pobytu na západě, Letci co bojovali v Anglii. Ale kolik jich uletělo na západ? Kolik jich emigrovalo do Německa, proti kterému bojovali? Kolik vojáků dnes říká a hrdě se hlásí k tomu že pracovali pro západní rozvědky. A to si myslíte, že nový režim mohl nechat armádu a policii beze změn? Zhodnotil jste si situaci v armádě po roku 1989? Kolik vojáků z povolání muselo odejít do civilu. To všichni byli špatní? Mohl bych uvést řadu příkladů, a není jich málo. Proč byli všichni co byli politruci, propuštěni a roky které odsloužili v armádě jim byly odečteny a neměli nárok na příspěvek? Po roce 1968 ti, co měli odslouženo 10 let dostávali měsíčně 1200 Kč příspěvek k platu, který si vydělali. A to byly platy na úrovni 2500 – 3000 Kč. A co se stalo později. Všichni vojáci z povolání dostali pracovní smlouvy na dobu určitou a z nich byli ponecháni ve službě jenom vybraní. Víte kolik jich bylo?

Mohu uvést jeden příklad za všechny. Po roce 1990 byl odejit pplk.J.P. ( 40 let) který měl odslouženo 22 let Měl 2 vysoké školy ( jednu v SSSR) Bohužel byl veden 3 roky jako politruk. Příspěvek mu byl vzat a po Praze myl okna aby rodinu uživil. Pak si ho všimli z hlídací služby a vzhledem k tomu, že byl expertem na počítače, tak ho zaměstnali jako managera. A nebyl jediný, který takto dopadl. Vojnu si zvolil jako celoživotní zaměstnání.Nepodílel se na žádných nepravostech a takto dopadl. Proto jsem psal, že je nutné hodnotit věci komplexně. V NATO by asi taky nemohli sloužit Ti, kteří byli ve Varšavské smlouvě.

A jaké důchody mají Ti, co odešli a nebo byli odejiti před rokem 1992? Porovnejte si to s tím, kolik berou ostatní dnes. A to nehodnotím kolik hodin v týdnu pracovali ( dosažitelnosti,pohotovosti ) A jak to bylo s výjezdy do zahraničí. Arm.gen. Vacek v jednom příspěvku uvedl od 1.1.2009 má důchod 14.003 Kč. Já ho mám menší. A to jsme byli v 1 kategorii. Nenaříkám , věděl jsem když jsem si vojnu vybral, že má své nároky a povinnosti i omezení. Tak proto říkám objektivně posuzovat a bez emocí.
Panocha Václav pplk.v.v.

[z archivu]

Vážený pane Panocho,

omlouváme za opožděnou reakci na Váš příspěvek,ale od určité doby už nechodím na tento web,neboť některé věci už nemají nic společného s armádou.

Po 25. únoru 1948. Reicin řídil další čistky v řadách generality, důstojnictva a rotmistrů. Stupňovaly se intriky, provokace, zatýkání, mučení a věznění v táborech nucených prací. Hradčanský Domeček se stal synonymem trýznění vojenských osob, které nemělo daleko ke středověké mučírně. Reicinovo OBZ, resp. 5. oddělení sehrálo rozhodující roli při neutralizaci armády a nyní provádělo její plné podřízení komunistické straně. Řada důstojníků byla nejen propuštěna z armádyle i pronásledovaná za své názory a postoje.
Píšete cituji"Ale kolik jich uletělo na západ? Kolik jich emigrovalo do Německa, proti kterému bojovali? Kolik vojáků dnes říká a hrdě se hlásí k tomu že pracovali pro západní rozvědky".A já se Vás ptám,co tito lidé měli dělat kdyby neodešli na západ.Měli se podle Vás nechat zavřít,a nebo se i nechat popravit?Můj názor vždy byl a bude,že armáda by měla být vždy apolitická.
Můj názor jako bývalého vojáka z povolání na politruky je ten,že nebyli mezi důstojníky nikdy oblíbení.V 70 letech jsem co by velitel tankové roty měl na rotě vojáky různych smyšlení od různých kriminálníku (např.12 let v Leopoldově) přes kněze a nebo lidi,kteří prožili 12 a více let v západní Evropě (většinou odešli s některým s rodičů jako děti)a do republiky se vrátili z různych důvodu a první co po návratu bylo že rukovali na vojnu.Nikdo s politruků,nebo pracovníků politické skupiny pluku s těmito lidmi nepracoval,a vše nechávali na velitelích rot a já se ptám proč?Tito lidé totiž uměli jazyky,a znali život na západě od našich hranic,tak že těžko těmto lidem někdo vysvětloval jak špatně se tam žije dělnické třídě.Na VVP Boletice tito vojáci poslouchali"Imperialistické zprávy"Osobně jsem o 3 dny dříve věděl že SSSR vpadl do Afganistánu.Dodnes si pamatuji když mi uvedený voják-emigrant říkal:Soudruhu nadporučíku Rusi vpadli do Afghanistánu jako k nám v roce 1968",tak mu říkám co to rozšiřuješ za fámu,a tak mi říkal německou stanici co to říkala.A takových historek je spousta.Vždy záleželo jak daný velitel pracoval s podřízenými vojáky.Nikdy jsem si na vojáka nestěžoval na VKR za jeho politické názory.Nejhorší bylo,že tito vojáci nesměli chodit do stráže,a pod.a tím za ně trpěli ostatní vojáci .

Myslím si že u předlistopadové armády by méně znamenalo více.A také hodně škody nadělali politruci a jejich různí přisluhovači.Dodnes jsem nepochopil poč bylo PŠM u mužstva a MLP u důstojníku a praporčíku,když 90% lidí to nezajímalo a měli k tomu odpor.K politrukům se většinou dávali lidé neschopni,kteří by normálně nebyli schopni uvelenet ani družstvu.Osobně jsem poznal dvá sve velitele čet absolventy VVŠ Vyškova,a když viděli co vše obnáši práce s vojáky,tak se raději stali politruky,a každý večer zavřeli šuplík a hubu a šli domů s čistou hlavou.

Osobně jsem sám sloužil do rku 1994,ale nepamatuji si že by museli odejít schopní důstojníci,a to jsem sloužil u divize,která byla na plných stavech.Druhá otázka zní byli politruci zaměstnanci armády,a nebo KSČ?Pokud byli zaměstnanci armády,měli plnit úkoly armády a né KSČ.Např.jakou armádní funkci plnil předseda Celoútvarového výboru KSČ (CUV KSČ),nebo na divizi předseda KRK-Kontolní a Revizní Komise-doufám že víte o čem píši.Jediné kdo musel odejít byli ZVP,ale nikdy nemuseli odejít,a ani jim nebyly odebráne příspěvky a ani odsloužené roky lidem co dělali kultůru na politických odděleních a podobně.Ukažte mi v demokratickém světě armádu,která si platí člověka,který v ní prosazuje zájmy vládnoucí strany.

Další otázka zní,jak kdo z nás se uměl prosadit v civilním životě.Kdo byl schopný se prosadit poctivou prací v armádě,ten uspěl i v civilním životě.Ten kdo v armádě parazitoval u politruků,měl problémy i v civilním životě.Mohl bych též uvést několik příkladu,kdy člověk s dvěma vysokými školami se nebyl schopen prosadit v civilním životě,ale proč?Tento člověk už na vojně měl problémy uřídit své podřízené,až nakonec byl odsunut na kancelářské práce.A v civilu měl dobré místo,ale jak mi říkal jeho ředitel,k čemu mi je takový člověk,který pěkně mluví a neudělá obchod ani za 100,-Kč.Naopak znám bývalé politruky,dnes jsou velcí podnikatelé a zaměstnávají desítky lidí (a neb jak oni kdy si říkavali-že kapitalisté tyto lidi vykořisťují ).Z nám též člověka měl 2 vysoké školy a skončil jako bez domovec-podlehl dému alkohol.

Komu byli příspěvky odebrány a s tím plně souhlasím byli příslušníci VKR,Ti měli jedinou pracovní náplň vysedávat po hospodách.

K.Kunovski