Poválečný vojenský dorost

Vše co se týká samotné armády

Poválečný vojenský dorost

Příspěvekod z archivu » 14 zář 2014, 14:59

Otázka zní: Co vedlo mladé patnáctileté kluky do armády? Z vlastní zkušenosti a rozhovorů se spolužáky - žižkovci a žáky škol důstojníckeho dorostu jsme zjistili několik možných důvodů. Předně to byl vliv stávající poválečné situace, množství sovětských filmů a beletrie s válečnou tematikou,omezené možnosti studia na gymnáziích,/v čase obnovy válkou zničeného hospodáštví byla potřeba pracvníků v těžkém průmyslu a hornictví/, co umně využilo velení ČSLA a vyvinulo masivní osobní agitaci na středních školách a v tisku / krásné propagační materiály provázené bohatou ilustrací /.Žákům byla předkádána lákavá perspektiva vojáků z povolání. V podstatě šlo o pstupné doplnění chybějících vzdělaných vojáků z povolání a výměnu starých kádrů. Na východě republiky válkou poznačené obyvatelsvo bez většího zdráhání pouštělo své chlapce do armády.Ale ne jenom tam.Pravdomluvní hoši přiznávali, že je lákala hezká uniforma, zbraně a představa mužnosti, hrdinství a pod. V té době většina vojenských dorostenců vůbec neuvažovala nad restriktivními opatřeními armády v podobě finanční úhrady, nebo víceleté vojenské služby za léta strávená na vojenských školách. Touhou všech bylo čím dříve zmaturovat, dostat se na vytoužené vojenské učiliště / důstojníckou školu/ a stát se poručíkem.Převažující většině hochů se to zdařilo. Mnozí pokračovali ve studiu na vojenských akademiích doma i v zahraničí a poté zastávali významné funkce v armáde i civilu.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Poválečný vojenský dorost

Příspěvekod z archivu » 14 zář 2014, 14:59

Na to musia odpovedať pamätníci a absolventi povojnových škôl.Veľa je o tom popísané napr. v diskuzii školy a to konkrétne Voj. gymnázia Jány Žižky v Moravské Třebové na webe spoluzaci.cz.

Za seba môžem odpovedať len za obdobie z konca 70-tych rokov. Boli to ušľachtilé pohnútky, dnes by to bolo na smiech ich menovať a túžba venovať sa práci s ľuďmi a voj. technike. Samozrejme ako je obvyklé v ľudskej spoločnosti, boli medzi nami aj takí, čo tam šli z donútenia rodičmi, kariéristi a vyčuránci.Ale tých bolo minimum a väčšinou naše rady opustili v priebehu štúdia. A boli i takí a tých si vážim, čo zistili, že vojenské povolanie nie je pre nich to pravé a aj keď ukončili školu, tak sa ďalej tomuto náročnému povolaniu nevenovali.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Poválečný vojenský dorost

Příspěvekod z archivu » 14 zář 2014, 14:59

Také jsem byl v dorostu, ale v leteckém. Co vedlo mladé chlapce k tomu, aby se přihlásili na dva roky do školy se závazkem čtyřletého nadsluhování? Co vedlo rodiče nezletilých chlapců, aby podepsali revers, že souhlasí s nástupem syna do letecké školy s vědomím, že se jejich syn může zabít? Byla to poválečná euforie z osvobození od německé okupace, byla to snaha nás mladých chlapců vyrovnat, nebo se alespoň přiblížit k hrdinství našich letců v RAF a v SSSR.

Nastoupili jsme za podmínek, kdy nebyly žádné výsady pro posluchače škol leteckého dorostu, kdy nás po úspěšném absolvování očekávala "kariéra" délesloužícího poddůstojníka, bylo nám jedno, jaký budeme mít plat, chtěli jsme létat. Byly to léta dřiny v poddůstojnické škole, dřina na učebnách a trenažerech leteckého výcviku, praktický výcvik na palubě, dřina, dřina , dřina. Bylo o také vystřizlivění z efuorie, když se zabilo při havarii letounů osm kamarádů z předchozího ročníku. Bylo to odhodlání zůstat - když nám po havarii byla nabídnuta možnost odejít od leteckého výcviku bez sankce nadsluhování. Zůstali jsme všichni dokončili školu, odešli k bojovým plukům přešli i k Aeroliniím, námořní plavbě k dalším studiím a další službě bez ohledu na čas a dalšího nebezpečí. Vyplnil se i počet pravděpodobnosti, že každý šestý přinese létání tu oběť nejvyšší, vlastní život.

Setkávali jsme se na letištích s našimi kamarády a setkáváme se i dosud, kdy nás zbylo jen "sedm statečných". Budeme se v naší milé Chrudimi setkávat stále, dokud ten poslední nepoloží kytku k památnu "Těm kteří nedoletěli".

Postupně jsme získávali další vzdělání, včetné vysokoškolského, dosáhli jsme důstojnické hodnosti, které jsme ani nepředpokládali. Sloužili jsme v odpovědných funkcích v armádě, u aerolinií, včetně funkce hlavního navigátora pro západní polokouli, náčelníka štábu leteckého pluku, hlavního inženýra na palubě zaoceánské lodi.

Už jsme dávno veterány, zůstávají nám vzpomínky a setkávání s kamarády. Mysleli jsme to jinak, než myslí dnešní generace, která nepoznala okupaci, válku a osvobození. Kdyby to poznali byli by jako my. "Kdybych tisíc životů měl, vždy bych byl leteckým dorostencem!"
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)


Zpět na O ČSLA všeobecně

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron