od z archivu » 14 zář 2014, 12:19
Systém bojové pohotovosti se dal rozdělit do 3 etap. 1.etapa byla stálá bojová pohotovost, která spočívala v tom,že byl denně vyčleňovaný určitý počet VZS a VZP do systému bojové pohotovosti (BoPo), jako byly spojky (vyčleněnní vojáci, kteří v případě vyhlášení jednotlivých stupňů BoPo obíhaly vyčleněné rajony- byty VZP, které seznamovaly s vyhlášeným stupňem BoPo, dále řidiče, dozorčí a strážní služby, skupinu velení, atd).To byl základ systému BoPo, který se denně upřesňoval a dokladoval od nejnižších stupňů - četa ,rota a výše např. spojky musely opustit kasárenský prostor do 5 minut a do 20 minut musely mít oběhnut svůj rajon.Skupina velení z řad VZP, kteří měli telefonní linku musely být z domova na pracovišti do 20 minut. 2. etapa byla zvýšená bojová pohotovost, která zahrnovala všechny fáze 1 .etapy stálé BoPo a navíc byla rozšířena o to,že VZS museli být v kasárnách, oblečení v polním stejnokroji, připravené osobní věci k vyvezení do pole a to se rovněž tykalo VZP, jejich 100% přítomnost v kasárnách, oblečeni rovněž v polním stejnokroji, připravené osobní věci k vyvežení, připravovala se technika k výjezdu, nakládal se materiál k vývozu do pole (záložního prostoru).Zde byl časový limit stanoven na podmínky jednotlivých jednotek útvarů ovšem základ byl cca 40 minut, kdy museli být všichni vojáci nastoupeni v polním obleku na nástupišti kde se upřesňovaly další fáze jednotlivých stupňů BoPo, což znamenalo pro VZP být do 30 minut na pracovišti (v případě větší vzdálenosti bydliště je svážela hotovostní vozidla, která vyjížděla v čase 5 mínut spolu se spojkami. 3.fáze byla shrnutím 1 a 2 fáze s tím,že zde již po 40 minutě vyjížděla technika s osádkami a BoPo materiálem do určených prostorů ,buď soustředění nebo přímo záložního prostoru.Tyto prostory bývaly zpravidla v okolních buď lesích, vesnicích a pod. třeba do vzdálenosti 10 km od objektu kasáren podle podmínek terénu nebo možnosti objektů. V dřívější době měla armáda dá se říct pravomoc vybírat pro své potřeby lesní části, osady, vesnice, kde se pouze provedl dohovor s majitelem,starostou a ten byl víceméně povinen vyjít vstříc požadavkum armády. Dalším krokem 3 fáze bylo další vyvážení techniky a materiálu do určeného prostoru soustředění, technika byla rozdělena na provozní- vyjížděla okamžitě. ulažená s proběhem, která byla částečně zakonzervovaná a vyvážela se např v Č+ 6 hodin( čas Č byl čas okamžiku vyhlášení stupně BoPo.) a technika zakonzervovaná, která se odkonzervovala skupinou techiků a dílenskými specialisty a do Č + např 12,18, 24 hodin se vyvážela rovněž do zájmového prostoru, některé útvary souběžně povolávaly předurčené záložníky, kteří do Č+12- 24 hodin musely nastoupit k určenému útvaru, někteří i se svými soukromými vozidly- osobní vozy, motocykly, příp. nákl. vozidly z podniků.V těchto fázích rozhodujicí roli sehrál dozorčí útvaru, který měl veškeré signaly, hesla, volací tabulky, tel .linky ve své podřízenosti a zpravidla po pracovní době sehrál rozhodujicí úlohu v prvních okamžicích přijímání signálů, jejich ověřování a vyhlašování jednotlivých stupňů BoPo. O něm by to byla samostatná kapitola.To vše je tak popsaný v krátkosti průběh BoPo jehož průběh byl na všech stupních velení samozřejmě s odlišnostmi pro jednotlivé stupně velení v tehdejší ČSLA. jafor