Stručné srovnání kvalit naší techniky

[z archivu]

Pane generále,na základě dnešních znalostí, lze provést stručné srovnání kvalit naší techniky a techniky tehdejšího protivníka na západním směru?Možné klady,nedostatky.Děkuji - Otto

[Arm Gen VACEK]

Jistě pochopíte, že nejmodernější techniku ve Varšavské smlouvě měl především její výrobce - Sovětský svaz. ČSLA měla své ruční zbraně, nákladní automobily, z dělostřelectva samohybné houfnice 152 mm DANA, z letectva potom výborné výcvikové, ale i použitelné jako lehké bojové podzvukové L-29 Delfín, L-39 Albatros a k boj.použití přizpůsobené L-39 ZA. Měly jsme zakoupené licence na výrobu tanků, bojových vozidel i nadzvukových letadel. Je zajímavé, že i sovětští vojáci hodnotili stejné druhy bojové techniky své a vyrobené u nás s lepším oceněním těch našich Technika VS i NATO byla převážně rovnocenná, ale v některých druzích existovala převaha. Zvýrazním alespoň tu prozápadní. Nadzvukové letouny - u sovětských byl uznáván kvalitní drak letounu, u amerických kvalita motorů. Ta jim umožňovala menší spotřebu pohonných hmot, tím delší dolet a delší normu letových hodin do generálních oprav. Dopravní leteckou techniku měl poněkud lepší SSSR. Bojové vrtulníky naše (sovětské výroby) byly postačující, zvláště dobré tehdy i nyní (stále modernizované) Mi-24, ale i Mi-17 (Mi-8). Sovětská převaha tankové techniky byla zvláště Američany v 70- 80 letech vyrovnána a dokonce svými tanky Abrams a Leopard 2 překonala T-72. Rozhodující u těchto typů byl podstatně kvalitnější systém řízení palby ve dne i v noci a za pohybu na vzdálenost až o 1000 m delší, s pravděpodobností zásahu první ranou až o 20% lepší. Americké dělostřelectvo mělo lepší systém vedení palby po jednotlivých objektech (menší spotřeba munice, spolehlivější a efektivnější ničení cílů). Při přezbrojování naší armády operačně taktickými raketami OKA jsme u nich měli lepší pravděpodobnost ničení my. Takhle bychom mohli dlouze posuzovat jednotlivé druhy vojsk.
Důležité je, že my jsme si byli dobře vědomi v našich štábech, kde má pravděpodobný protivník převahu a museli jsme přijímat opatření, která alespoň částečně tuto skutečnost eliminovala. Samozřejmě hlavní výrobce zbraní (SSSR) přijímal opatření, která potřebnou úroveň musela dosáhnout poněkud účinnějším způsobem.
Už v první polovině 80.let vydal štáb SOS Varšavské smlouvy i velmi účinná opatření pro práci štábů k výpočtu poměrů sil, nezbytného pro vedení jakýchkoliv operací (vědět, jaké síly jsou nezbytné pro splnění úkolu). Potom už nebyla rovnocenná jedna divize (třeba ČSLA proti jedné divizi USA nebo SRN), ale přesné výpočty podle jednotlivých zbraní v divizi, jejich kvality a tím schopnosti působit ztráty protivníkovi, stanovila takto vypočítané koeficienty. A potom třeba hodnota jedné mechanizované divize SRN byla 1,5:1 naší motostřelecké divizi.