Pán gen Vacek neříká plnou pravdu

Náčelník generálního štábu ČSLA (1987-1989) odpovídá na Vaše dotazy.

Pán gen Vacek neříká plnou pravdu

Příspěvekod J.Pechal » 18 zář 2017, 21:48

Vážený pane generále,musím se přiznat,že jsem Vaši žádnou knihu nečetl a asi ani nebudu číst.Dostala se mi do rukou kniha od pana gen.F.Rygala:"Vojáci studené války",která je psaná ve stylu článku,různých důstojníku,kteří pod ním sloužili,kteří zde jen píší,jak vzorně plnili úkoly.Po několika dnech,jsem musel knihu odložit.Některé píšíci důstojníky jsem totiž znal.Mluvil jsem s několika bývalými vojáky s povolání o Vašich knihách a bylo mi řečeno,že je to zbytečně promrhaný čas číst Vaše knihy a člověk se nic nového nedoví.Na otázku ,že na webu ČSLA,o těchto knihách píšou samé pochvaly,mi odpověděli:"Už jsi někdy slyšel,že by bývalí politruci někdy řekli pravdu?Vždy vše líčili jen v růžových barvách.Je to přesně ve stylu toho co říkává jen můj známý:
"Ten, kdo přidává zeleň jaru, červeň podzimu a purpur mladým rtům, vytváří ošklivost, protože lže".
Proto nemůžu s Vámi souhlasit ohledně hodnocením absolventů RDŠ,DDŠ a dalších mladých vojáku z povolání-např.mladí rotmistři,a absolventi RDŠ a DDŠ byli ve věku19.-20. let,kteří nastupovali službu u ČSLA v letech 1970-1980 to z jednoho důvodu neměli lehké-před nástupem na voj.školu se jim naslibovali hory doly i s horáky ,ale výsledek po nástupu k útvaru,hlavně k bojovému,to byl pro ně obrovský šok.Nikdo s tehdejšího vel.sboru ČSLA počínaje od stupně vel.armády až po stupeň ministerstvo,jste se nezajímali o to,jak tito mladí vojáci s povolání začínali.Píšete cituji:"Bohužel u některých z nich se časem začala projevovat nechuť dále sloužit a dostat se zpět k nějaké civilní profesi."Pane generále,Vy se jim divíte já ne.Osobně jsem jako mladý poručík po škole ve Vyškove na Moravě v roce 1972 nastoupil k bojovému útvaru,který byl na plných stavech.První zážitek,byl ten,že mi bylo řečeno,jste určen jako vel.tankové roty,má te na to cca 4 dni aby jste rotu převzal,pak útvar odjíždí na prověrky do VVP Mimoň (hned první den vyvedení jsem řídil prvně v životě BOS čety-samozřejmě neúspěch a já byl prvně v armádě nazván největším blbcem a idiotem-pak už mnohokrát).Po otázce,že to nestihnu mi bylo povězeno vel.praporu pokud to nestihneš Tvůj problém,budeš měsíc bez peněz.Předávají bývalý vel.roty (v hodnosti kapitána.) už měl kádrový rozkaz na vel prapotu u našeho útvaru.Při setkání se mnou mi pověděl poručíku,dej flašku a můžem začít předávat,na mou odpověď "proč "mi bylo řečeno, že mám smůlu a odešel.Výsledek,byl ten že jsem byl nucen protokol o převzetí podepsat-výsledek že kvanta materiálu chyběla,z čehož po prověrkách byla obviněna má maličkost.Nějáké poznatky,co to je kniha vz.1-seznam veškerého majetku u roty,vedení zařazovačky,kniha kontrol a pod jsem ze školy měl jen povrchní znalosti.Na rotě jsem byl jediný důstojník,vel.čet absolvet VKVŠ a dva poddůstojníci.Jako vel.roty,jsem musel vést výcvik roty-zpracovávat si písemné přípravy,vést PŠM,provádět přehled tisku,provádět pol.informace,starat se o nástěnky u roty,o rotní materiál,kontrolovat zbraně-měsíčně provádět jejích kontrolu,techniku,a kázeň a výstroj podřízených,chodit do služeb pomocníka,nebo dozorčího útvaru,denně školit dozorčího roty,několikrát do měsíce provádět školení příslušníku roty,kteří šli do stráže,tuto stráž v noci kontrolovat.Provádět kontrolní činnost během Vánočních,Novoročních svátku,Velikonočních svátku,během slavnostních výročí v únoru,a v srpnu a pod.A aby toho nebylo málo,všichni vel.rot u útvaru se museli podílet na řešení škod u jiných jednotek útvaru.A to jsem musel vše dělat ve svých cca 23.letech pouze s tím co mě teoreticky naučili ve Vyškově-teorie bez praxe je na nic (jeden vel.australských speciálních sil pravil:"Důstojník bez zkušeností,je jako chirurg,který nikdy neoperoval).A jak se o mě postarala tehdejší vedení ČSLA-nijak.Jako všicni mladí důstojnici a praporčíci jsme bydli nejdříve na starém hotelu,kde nebyly žádné sprchy,na pokoji se nebylo kde se umýt,ani kde si připravit základní stravu,kde si vyprat prádlo.Po roce jsme byli přestěhování na voj.ubytovnu,(podnájmy,nebo si sehnat byt bylo zhola nemožné)ubytování opět na pokoji pro dvě až tři osoby,společná sprcha,WC a malá lednička pro dva pokoje,kde se nedalo nic uskladnit,neboť Vám to ostatní zkonzumovali místo,kde si připravit stravu,vyprat prádlo nikde.Nějaké kulturní a společenské vyžití ŽÁDNÉ.Naše posádka byla malá,kde byl jeden hostinec,kino promítalo dvakrát týdně.V této době jsme mohli opustit posádku se svolením vel.útvaru.ŘD s poukazem,že jsme mládí tak jsme ji dostávali vždy v únoru,nebo někdy na podzim.Takže nějáké výlety po okolí za památkami,kultůrou,sportem nebylo možno,o možnosti se nějak sebevzdělávat,nebylo ani pomyšlení.Byli jsme mladí a nechtěli žít jako mniši,pokud jste našel přítelkyni-otázka zněla kam jsem i mohl pozvat,ubytovat když za mnou přijela s větší dálky.Po opuštění kasáren jste viděl,jak Vaši vrstevníci,mají úplně jiný život,věnují se svým koníčkům,zálibám,nebo své rodině.
Když jsem si po několika letech založil rodinu-opět kde sehnat byt,když jsem si ho obstaral,vysvětlete mladé manželce,že většinu času trávite v kasárnách,nebo na vyvedeních do VVP,včetně sobot,neděl svátku a pod.byl jsem vel.roty,tak jsem se musel fungovat,když jsem se stal NŠ praporu opět stejný rituál.A tak se ptám,dal se soukromý a pracovní život skloubit?Výsledek byl ten že po několika letech jsem se já i cca 60% mých kamarádu rozvedli.Ptám se kdo se s velení ČSLA včetně Vás pane generále o problémy těchto lidí zajímal nikdo (mnohokrát jsem si stěžoval a bylo mi řečeno,že mám dost dobrý plat,abych trávil většinu času v práci a pak,že jsem věčný krevulant) osobně jsem si asi pětkrát dával žádost o propuštění s poměru vojáka s povolání.Po těchto svých zkušenostech už jsem neměl žádný záměr svůj další profesní život spojovat s armádou,která měla jediný zájem mě vyždímat a odhodit -viz jak dopadli sovětští vojáci v Afghanistánu po návratu na území SSSR kniha:Světlana Alexijevičová:"Zinkovi chlapci".Potom se divíte,že tito lidé když pak viděli,že se v občanském civilním životě žije klidnější a spokojenější život,tak to holt řešili různě viz třeba jak píšete Vy.Já jsem to osobně řešil jinak.Měl jsem výhodu,že jsem pocházel s vesnice s chudé rodiny,tak že jsem byl už od mlada nucen pomáhat rodičům v práci.Nejhůře na tom byli děti s tzv.dělnických rodin,byli zvyklí,že rodiče po cca 8.hod práce přišli domů a věnovali se rodině a vlastním zálibám.Po půl roce služby u útvaru jse se spřátelil s jedením starším majoremr-bývalý vládní voják (důstojní tak jak jsem si ho vždy představoval po roce 1973 byl vyhozen),,neboť jsme měli společný zájem o voj.zbraně,techniku,vojenskou historii a nechuť k největším lenochům tehdejší ČSLA-politrukům (jak oni říkavali,zavřu ústa a šuplík a jdu domů).Ten mi poradil toto:první úkol který musíš splnit je ten,za který by jsi mohl jít dom kriminálu,druhý je ten,za který by jsi musel platit.No a za ty ostatní Ti maximálně někdo vynadá a to jednim uchem chyť a druhým pusť ven.A pokud budou na Tebe pupkatí paláši řvát,tak si ho přestav jak chodí nahý po nevěstinci a hned se budeš usmívat.
Znám i několi bývalých vel. pluků (jeden byl mým spolužákem),kteří se propili až do civilu.Důvod byl ten,že nejhorší funkce v ČSLa byli vel.rot a vel.pluků -myšleno útvaru na plných stavech.Služba u rámcových a týlovych útvaru byla daleko lehčí-má osobní pozdější zkušenost.
Otázka zní,co by se stalo,kdyby se ke svým podřízeným tak to stavěli v civilních firmách před,ale i po roce 1989,tak jak to předváděla velitelská elita před rokem 1989.Stačí uvést příklad gen.F.Veselého,na tuto otázku,ať si už odpoví každý sám.
Osobně jsem odešel v roce 1990,do civilu,našel si práci dle svých předsta a dnes jsem už v důchodu,stále pracuji,a mí představení si mě Váží a ctí,což jsem u představených v ČSLA v letech 1972-cca 1990 nepoznal.
Už za první republiky,ale i v západních armádach bylo zvykem,že mladí absolventi vojenských škol prošli různými funkcemi u útvaru,než usedli na vel. funkci.

Závěrem Vám chci popřát hodně zdraví a rodinné pohody.
J.Pechal
 
Příspěvky: 11
Registrován: 29 říj 2014, 00:43
Blog: View Blog (0)

Re: Pán gen Vacek neříká plnou pravdu

Příspěvekod Arm Gen VACEK » 21 zář 2017, 23:56

Pane Pechale,
nemíním Vám vůbec vyvracet vaše špatné dojmy z vojenské služby, ústící až v naprostou nenávist i ke mně. Těší mě, že jste vůbec nečetl žádnou z mých deseti knížek, ale o to více mně nenávidíte. Už to Vás trochu charakterizuje. Nevím, proč jste se vůbec nezmínil o tom, kde všude jste sloužil a kde jsem Vám třeba já ubližoval. Myslím si, že jste měl oprávněně obavy, že bych se na Vás zeptal některého z tehdejších důstojníků? Vzpomněl jsem si také, že kdysi mi už nějaký pan Pechal takhle podobně psal, ale na tom netrvám.
Snad si nemyslíte, že jsem jako poručík měl jiné podmínky v době, kdy válka byla skoro čtyřicet let na spadnutí. Nemíním Vám psát, kde bych měl na některé podmínky v armádě v té době třeba i shodný názor s Vámi.
Pane Pechale, také já považuji, podobně jako Vy, za zbytečnou ztrátu času Vám odpovídat. Ale navrhuji Vám, pokud u Vás alespoň trochu pomine nenávist ke mně, setkejme se někdy a někde, kde to bude pro Vás výhodné. Máte li dost odvahy, alespoň jako své nenávisti, tak se ozvěte i na tomto Fóru, aby ostatní čtenáři viděli, že jste opravdový, nebojácný hrdina. Snad nežijete daleko a nebo jste nemusel dokonce emigrovat, abyste si zachoval život.
Vaše přání dobrého zdraví a pohody mi připadá také trochu nenormální při tom, co si o mně vlastně myslíte, tak zatím Vám ani za to nepoděkuji.
Dovoluji si vyzvat kohokoliv z 60. tisíc vojáků z povolání v r. 1989, kteří na mě mají z jakékoliv doby své vojenské služby stejný názor, tak můžete
pana Pechala podpořit.
Uživatelský avatar
Arm Gen VACEK
 
Příspěvky: 812
Registrován: 29 srp 2014, 16:08
Blog: View Blog (0)


Zpět na Armádní generál Miroslav Vacek

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron