Proč se v ČSLA neuvažovalo o plné profesionalizaci

[z archivu]

Dobrý den, pane generále!
Proč se v ČSLA neuvažovalo o plné profesionalizaci nižsího velitelského sboru a specialistů? Poddůstojníci byli ze prakticky ze 100% VZS (délesložících poddůstojníků byl mizivý počet) a i mnoho praporčíků a nižších důstojníků byli VZS (absolventi vojenských kateder civilních VŠ). Byly v tom převážně ekonomickě důvody nebo obavy, aby armáda zůstala "lidová", popřípadě bylo v profesionalizaci spatřováno něco "nepatřičného" a "kapitalistického"? Díky

[Arm Gen VACEK]

O mnohém, na co se ptáte, se samozřejmě uvažovalo, ale bylo více důvodů, proč se to nepodařilo zrealizovat. Dávám Vám plně za pravdu, že mnoho funkcí praporčických i nižších důstojnických bylo nahrazováno poddůstojníky základní služby. Já jsem hlavní důvod viděl v neochotě mladých lidí stát se vojáky z povolání nebo v další službě. Pro mnohé z nich totiž nebylo přijatelné vykonávat službu mimo místo trvalého bydliště nebo dokonce měnit posádky podle potřeb armády, výkon služby bez časového omezení v pracovní i nepracovní dny, někteří zájemci neměli potřebné všeobecné vzdělání nebo nebyli přijatelní pro armádu z morálních či jiných důvodů. Stručně tedy
řečeno: o které zájem byl, ti většinou nechtěli, a ti, kteří zájem měli, nebyli přijatelní pro armádu. Pro doplnění nižších důstojníků byly zřízeny RDŠ (Roční důstojnická škola), kde byla podmínkou maturita a DDŠ (Dvouletá důstojnická škola), kde stačilo být vyučen v libovolném oboru. Ta až na výjímky bohužel cíl nesplnila.. Absolventi VKVŠ byli připravováni v předvojenské výchově na katedrách civilních VŠ i při roční voj.zákl. službě ponejvíce na důstojníky v záloze. Způsob jejich přípravy vyhovoval potřebám armády. Armáda neměla finanční prostředky neomezené, ale přesto bych snahu šetřit v tomto případě nezvýrazňoval. Nic "nepatřičného" nebo "kapitalistického" v tom v žádném případě nebylo.
Pro příklad nechuti podstupovat potíže služby vojáka z povolání nebo v další službě si dovolím uvést na následujícím příkladu: Asi v roce 1983 rozhodlo politické vedení státu pomoci v řešení nedostatku nižších důstojníků a úkol získat 600 takových zájemců z řad mladých důstojníků v záloze dostaly KNV (Krajské národní výbory). Ty přenesly úkoly na ředitele podniků a výsledek byl žalostný. Získáno bylo asi 16 uchazečů a to vůbec ne na potřebné velitelské funkce, ale pouze právníky k vojenským soudům a tělovýchovné pracovníky. Tyto neúspěchy jistě dnes někdo zdůvodní prozřetelností mladých vysokoškoláků a jejich nechutí sloužit v armádě totalitního režimu. Pravda to ovšem není.