Stránka 11

Tragické nehody parašutistů

PříspěvekNapsal: 17 zář 2014, 21:44
od z archivu
Jak se díváte na řadu tragických nehod parašutistů v posledních letech? Máte zkušenosti třeba i ze Svazarmu, zda-li k podobným nehodám docházelo i dříve v takovém počtu v poměru na počet seskoků?

Re: Tragické nehody parašutistů

PříspěvekNapsal: 17 zář 2014, 22:13
od CEJEN
Výsadkovým výcvikem jsem se zabýval od roku 1956 a první seskoky provedl v roce 1957. To byly první krůčky ve Svazarmu. Byli jsme ještě děti a bylo to pro nás hodně tvrdé. Našimi instruktory byli vojáci a důstojníci v záloze, kteří všichni prošli řadami výsadkového vojska, případně záchranné letecké služby. Jména Kaplan, Burda, Jindra dnešním parašutistům pokud se nezajímají o historii nic neřeknou.. Byli to ale naši instruktoři. Hovořím o tom proto, že oni nám vštěpovali to co se sami naučili. Přesnosti, dokonalému zvládnutí jednotlivých cviků ( nadrilování ), kázni, pořádku a odpovědnosti jak za sebe, tak za kamarády. Poslední seskoky jsem provedl na konci května 1996. V té době jako NVVP 4. brn v Havlíčkově Brodě. Jen za posledních dva a půl roku před odchodem z činné služby, jsme přecvičili 989 mužů a 13 žen. Provedli na 26 500 seskoků z letounů An – 12, An - 26, C – 130 Herculles a vrtulníků Mi – 8, 17. Zahynul nám jeden příslušník obdobně tak, jako se to letos stalo na jaře v Chrudimi. Příčinou bylo zachycení padáku za součást výstroje při otevírání a pozdní otevření záložního padáku.

V armádě jsou tyto případy zcela výjimečné a rozbor jejich příčin jde po detailech a do hloubky. Z jakéhokoliv zanedbání funkčních povinností těch, kteří za výcvik a provádění seskoků odpovídají, jsou v souvislosti s takovou mimořádnou událostí vyvozovány ty nejpřísnější trestně právní důsledky. Proto nechci hodnotit to, co se děje v současné době a je prováděno při komerčním parašutizmu v Aeroklubech.

My jsme byli připravováni tak, aby každý pokud to je jen trochu možné, zvládl kritické situace a nehazardoval. I tak jsem za dobu služby přišel o 8 kamarádů. Čtyři byli vojáci základní služby nebo záložníci a zbylí byli vojáci z povolání. K jejich tragickému konci přispěla vždy souhra několika spolu souvisejících okolností. ( Selhání lidského faktoru a nepříznivých vlivů ). Nezažil jsem selhání padáku vinou technického stavu, nebo špatně připraveného padáku.

Jedno ze základních pravidel, které mi byly vštěpovány, znělo : „ padák je spravedlivý, kdo mu ublíží, tomu to vrátí, padáku je jedno jestli na něm visí vojín nebo plukovník „. A druhé : „ kdo na to nemá, ať tam neleze „ . A víte, že si dodneška myslím, že ti co mi to doporučovali měli velkou pravdu.

Přes to, že to byla tvrdá práce a řehole, šel bych do toho hned a znovu. Rád vzpomínám na všechny se kterými jsem se díky padáku a výsadkové přípravě seznámil. Jsou to stateční chlapy a ženy. Čejen