Četl jsem Vaše starši články a opět musím konstatovat,že na větší vzdálenost než 1 200 m se nikdy nestřílelo.Znovu opakuji,že jsem byl účastníkem mnoha střeleb včetně BOS (bojové ostré střelby roty praporu i pluku (ukázka pro Iránského Pahlavího),ale vždy se střílelo jen střelou s autodestrukcí.Musím upozornit,že střelec s tanku vlasní střelu těžko mohl pozorovat,neboť po výstřelu se zvedl oblak prachu,tak že nebylo nic vidět střelbu většinou opravoval důstojník na řídicí věži..Jinak pokud se nemýlí, na na TŠ se pro střelbu používala stupnice druhá z leva pro protipancéřové střely.Noční střelby se vždy střílely VLH 20 mm a to ještě terče byly osvětleny svíčkami,ale i tak měliá střelci s menším IQ obrovský problém přes infra najít cíl.
Též jsem nepochopil,jakou by měla cenu příma střelba na velké vzdálenosti,jak se zde uvádí 4.km,když optimální střelba s tanku je 1 200 m (metná dálka),neboť pak už střela bere balistickou křivku a nikdy se nepočítalo s vedením boje,někde v pouští,nebo na velkých rovinách.Jinak pro většinu střelců by to byl obrovský problém vest palbu na tak vzdalené cíle.
Jinak ostrá JOF se nemohla používat s jediného principu,že by se poničila technika,která zvedala cíle a zaznamenávala zásahy.Dobře si pamatuji,jaké bylo zle,když to můj jeden střelec plnou ráži praštil po pojizdném cíli pro kulomety-pojízdné zařizení bylo celé rozbité a celu byla též velká škoda.
Střelbu na daleké cíle se nacvičovala,pokud se nemýlím jako vějířovitá palba (palba na vzálený neviditelný cíl-přehradná palba),ale ta se nastavovala na libele kanonu.Osobně jsem to zažil pouze na škole ve Vyškově,a jednou u útvaru,ale že bychom toto stříleli už se nepamatuji.Pokud se nemýlím tak redukovanou náplň používali dělostřelci.
K.Dohnal@email.cz