Radiolokátor Tamara

Vše co se týká tanků, obrněných vozidel, automobilů atd.

Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:05

Dobrý den . Chtěl sem se zeptat , může radiolokátor tamara pracovat samostatně? Děkuji za odpověď Kuča Jiří
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:05

Co myslíte tím samostatně? Podle lehkého náhledu do problematiky na této stránce http://www.techblog.cz/technologie/pasi ... zbran.html se Věra (nástupce Tamary) převáží na pěti náklaďácích. Takže Tamara má plus mínus stejně komponentů. Už jen z podstaty využívaných fyzikálních jevů je potřeba víc přijímačů, aby to fungovalo.

Vzato jinak může jistě Tamara pracovat bez spojení s dalšími prostředky, ale nenapadá mě k čemu zapínat radar, když získaná data nepošlu datovým tokem na stanoviště PLŘS, leteckému návodčímu (k zvýhodnění vlastních stíhačů) nebo jinam kde je smysluplně využijí.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:05

Dobrý večer.

Neustále se píše o Tamaře ,tak mě zajímá jestli umí pracovat samostatně bez podpúrných prostředků. Bono
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:06

Radiotechnické pasivní systémy PRP-1 KOPÁČ, RAMONA, TAMARA

Česká i zahraniční veřejnost je z různých úrovní již několik let informována o radiotechnickém pasivním systému TAMARA. V tisku se však o něm často píše jako "pasivním radaru" nebo "radaru". Obojí není správné, protože radar (radiolokátor) se vyznačuje vyzařováním elektromagnetické energie do prostoru a vyhodnocováním přijatých odrazů od různých objektů - letounů, lodí a pod. Pozemní a palubní letecké i lodní radiolokátory dnes tvoří jeden z nejvýznamnějších technických prostředků v civilních i vojenských aplikacích. Není proto náhodné, že téměř souběžně s vynálezem a použitím radaru, v době druhé světové války, byla vyvíjena i technika pro průzkum a rušení radiolokačních, nebo obecněji radiotechnických signálů.

Koncem padesátých let byla ve výzkumném pracovišti tehdejší Československé lidové armády vynalezena nová, originální, t. zv. časoměrně-hyperbolická metoda (potvrzená patentem ČSR - autor doc.Ing. Vlastimil Pech, CSc.) umožňující jednoznačné, monoimpulsní a vysoce přesné určení polohy zdroje radiotechnických signálů. Podstatou metody je vyhodnocování časových rozdílů ozáření tří navzájem vzdálených pozemních přijímacích stanovišť impulsním signálem zjišťovaného zdroje. Časové rozdíly v ozáření jednotlivých stanovišť totiž jednoznačně definují parametry hyperbolických křivek (přesněji hyperboloidů) v jejichž průsečíku je zdroj signálu. ( Jde o inverzní metodu k známému navigačnímu systému LORAN, který je naopak tvořen několika pozemními vysílači a speciální přijímací a vyhodnocovací aparaturou na palubě letounů.) Vynález nezůstal teorií, ale velmi rychle se uplatnil v praxi. Již za několik let disponovala naše armáda technikou PRP-1 KOPÁČ (přesný radiotechnický pátrač, resp. korelační pátrač). V sedmdesátých letech pak druhou generací této techniky pod názvem RAMONA a v dalším desetiletí již třetí generací nazvanou TAMARA. Uvedené typy RAMONA a TAMARA byly původně vyvíjeny pro potřeby všech států Varšavské smlouvy jako prostředky radiotechnického průzkumu pro nejvyšší stupně velení - v tehdejším označení šlo o organizační stupně armáda a front. Podle údajů výrobce bylo exportováno kolem 50 systémů a praxe prokázala jejich vysokou užitnou hodnotu. Potvrdilo se, že sledování letounů je možné velmi efektivně zajistit i pouhým pasivním příjmem signálů vyzařovaných z letounů a že pomocí analýzy signálů lze navíc rozpoznávat typy letounů nebo pozemních (hladinových) radiotechnických vysílačů a určovat velmi přesně jejich polohu a další charakteristiky.

První typ PRP-1/KOPÁČ byl v operačním použití plných dvacet let. Skládal se ze čtyř skříňových vozidel Praga-V3S, z toho tří se speciální přijímací a vyhodnocovací aparaturou a jednoho vozidla s ručním zobrazovacím zařízením Planžet. Přijímací antény byly umisťovány na střeše skříňové karoserie nebo ve vhodných výškových objektech. Vyhodnocovací aparaturu tvořily bloky s několika sty vakuových elektronek, hyperbolickými indikátory, analyzátorem signálů a originálním hybridním počítačem, který umožňoval změřit časová zpoždění operátorem označeného cíle s přesností 100 nanosekund. Na tehdejší československou i zahraniční součástkovou základnu to jsou jistě i dnes pozoruhodné parametry. Širokopásmový přijímací systém byl přelaďován ručně nebo elektromechanicky. Operátor vyhodnocovací části mohl (podle stupně vycvičenosti) v ručním režimu sledovat trajektorie šesti až osmi letounů.

Druhý typ, nazvaný přitažlivým jménem RAMONA, již představoval rozsáhlý systém přepravovaný na třinácti terénních automobilech TATRA-148. Šest automobilů přepravovalo anténní aparaturu a příhradový kotvený stožár, který bylo možno vysunout do výšky až 25 metrů a dalších sedm automobilů přepravovalo kontejnery s elektronikou přijímací a vyhodnocovací části systému a ostatním vybavením. Systém RAMONA byl již vybaven poměrně výkonným číslicovým počítačem pro okamžité vyhodnocování souřadnic, trajektorií a typů zjišťovaných pozemních a vzdušných cílů a pro dálkové řízení činnosti přijímačů všech tří stanovišť.

Výstupní datové informace bylo možno přenášet pomocí úzkopásmového telefonního kanálu na vzdálenou zobrazovací aparaturu Plažet-2/3, která byla vybavena číslicovým počítačem a velkoplošnými elektromechanickými zobrazovacími panely. Systém umožňoval automatické sledování tras až 20 letounů a určování jejich typu a režimu činnosti.

Třetí typ, nazvaný TAMARA, se vyznačoval nejen vyšším stupněm automatizace a možnostmi zpracování signálů, ale také vysokou mobilností a odolností konstrukce pro činnost v zamořeném prostředí. Komplet tvoří osm terénních vozidel TATRA-815. Přijímací systém každého ze tří stanovišť je umístěn ve válci na vrcholu 25 metrů vysokého, teleskopicky výsuvného stožáru, nebo ve stacionárním objektu. Pro řízení činnosti celého systému a vyhodnocování dat se používá čtrnáct počítačů. Získané údaje lze rovněž přenášet po běžných telefonních kanálech na vzdálená velkoplošná zobrazovací zařízení Planžet-4/5. Programové vybavení zajišťuje současné automatické sledování tras až 72 letadel a určení jejich typu na základě okamžité analýzy přijímaných signálů. Paralelně lze sledovat i činnost dalších desítek pozemních vysílačů, určovat jejich typ a přesné souřadnice, při umístění systému na pobřeží pak také lodní provoz, včetně rozpoznávání typů plavidel.

Širokopásmová přijímací aparatura výše uvedených typů techniky je velice citlivá a umožňuje příjem prakticky všech známých radiotechnických vysílačů v pásmu decimetrových až centimetrových vln s dosahem (detekcí vysílačů) do 400 až 500 kilometrů. Použité monoimpulsní zpracování signálu se vyznačuje nezávislostí na kmitočtovém přelaďování zaměřovaného cíle. Tato důležitá vlastnost umožňuje jednoznačné zaměřování kmitočtově agilních radiolokačních cílů, případně signálů šumových nebo impulsních rušičů, které pro pasivní systém představují nejen užitečný zdroj polohových informací, ale též dalších nezbytných parametrů pro odvetná opatření aktivních systémů elektronického boje. Z uvedeného je zřejmé, že vojenská hodnota českých pasivních systémů je skutečně vysoká.

Činnost specializovaného pracoviště AČR se po demokratických změnách v ČR zaměřila na další rozvoj a užitečné využití pasivních systémů v civilní i vojenské sféře. Na výstavě IDET-94 byla ve vojenské expozici řízení letového provozu poprvé veřejnosti v živém přenosu předváděna reálná civilní letová situace sledovaná systémem TAMARA. V témže roce Armáda České republiky prezentovala uvedený systém počítačovým záznamem z reálného provozu i na mezinárodní výstavě Farnborough International-94 v expozici výrobce. V závěru roku 1994 také úspěšně skončila první dvouměsíční etapa experimentálního provozu systému TAMARA ve vojenském sále řízení letového provozu na mezinárodním letišti Praha-Ruzyně. Systém zaujal svými možnostmi civilní i vojenské specialisty ŘLP a dal podnět k ... "vymyšlení něčeho provozně nenáročného a levného, speciálně pro potřeby ŘLP".

Tento uživatelský impuls našel příznivou a rychlou odezvu. Již srpnu 1995 se v ČR zrodil (ve zkrácené době osmi měsíců) další typ pasivního sledovacího systému, který dostal jméno VĚRA a je určen speciálně pro potřeby řízení letového provozu (ŘLP) AČR.

Po typech PRP-1 KOPÁČ, RAMONA a TAMARA, představuje VĚRA již čtvrtou generaci pasivních systémů vyvinutých v České republice během 42 let trvání oboru. Každý z uvedených typů techniky má svoji konkrétní technologii, technické řešení, software a určení. Jejich společným znakem je využití časoměrně-hyperbolického principu k určování polohy zdroje elektromagnetických signálů. U systému VĚRA jsou těmito signály odpovědi palubních odpovídačů sekundární radiolokace (SSR/SIF), vysílané ve formě impulsních kódů. Vývoj PSSV realizovala v roce 1995 nově vzniklá a.s. ERA Pardubice (tvořená zkušeným kolektivem vývojových pracovníků dřívějšího s.p. TESLA Pardubice) na základě požadavku velení letectva a PVO AČR a Mezirezortní komise pro řízení letového provozu MO ČR. První představení funkčního vzoru systému v reálném provozu se uskutečnilo na Aerosalonu-95 v Praze-Ruzyni a upoutalo velkou pozornost laické i odborné veřejnosti.

Pasivní sledovací systém VĚRA (nebo zkráceně PSS VĚRA) se skládá minimálně ze tří bezobslužných stacionárních přijímacích stanic, rozmístěných na vhodných výškových dominantách v terénu a centrální procesorové stanice. Zpracování přijatých signálů probíhá v reálném čase a zajišťuje okamžité vyhodnocení 2D (X/Y) polohy letounů při použití tří stanovišť, nebo 3D (X/Y/Z) polohy při použití čtyř a více stanovišť, jejich barometrické výšky a identifikačních kódů systémů SSR/SIF. Následně se provádí automatické sledování drah (vedení) všech letounů. Výstupní informace o aktuální vzdušné situaci je předávána přes datové spojení do situačního displeje k zobrazení, dalšímu zpracování a distribuci uživatelům. Při technickém řešení byly použity nejmodernější technologie z oboru mikrovlnné a digitální techniky. Výsledkem je kompaktní, vysoce spolehlivá, rozměrově a váhově minimalizovaná konstrukce. To značně snižuje nároky na výběr stanovišť pro přijímací aparaturu, nároky na obsluhu a technické zajištění provozu. O dosažené úrovni technologie svědčí např. parametry jedné přijímací stanice, jejíž váha je cca 25 kg a elektrický příkon cca 30 wattů. První funkční vzor systému VĚRA byl instalován na stanovištích s nadmořskou výškou cca 1000 metrů a od srpna 1995 úspěšně testován v nepřetržitém provozu skupinou specialistů Střediska pasivních systémů letectva a PVO AČR. Testování prokázalo, že dosah systému je 400 až 500 km v úhlovém sektoru větším než 1200 a dostatečně pokrývá celé území ČR (při odpovídajícím radiovém horizontu) i část vzdušného prostoru některých sousedních států. Připomeňme, že jedním ze základních parametrů bezpečnosti letového provozu je dosahovaná přesnost určení polohy letounů. Ověřená stacionární přesnost měření (ve vzdálenosti kolem 100 kilometrů) je u systému VĚRA řádově desítky metrů a prostorově závisí na poloze letounu vzhledem k přijímacím stanicím. Současné programové vybavení umožňuje automaticky sledovat až 300 letounů současně.

Na základě prokázaných výsledků při provozu funkčního vzoru PSS VĚRA bylo velením AČR rozhodnuto o dalším vývoji a zařazení této techniky do výzbroje pro plnění funkce záložního sytému ŘLP AČR. V současné době má naše armáda v provozu již celoúzemní síť pasivních systémů VĚRA a probíhají závěrečné práce pro zajištění jeho plně automatického (bezobslužného) provozu, který je předpokladem k následnému operačního využití a plné integraci s celoúzemním radiolokačním systémem řízení letového provozu.
1. Definice pojmů
Názvem pasivní detekce vzdušných cílů lze obecně označit zjištění létajících objektů pasivními metodami, t. j. technikou, která ke zjištění cíle nevyužívá vlastní vyzařování (vysílání), ale pouze přijímá a vyhodnocuje jeho charakteristické příznaky v optickém, zvukovém, tepelném nebo elektromagnetickém spektru.
Pokud lze relativně plynule a přesně zajistit vyhodnocování polohových souřadnic pohybu cíle, hovoříme o sledování, resp. pasivním sledování trajektorie letu.
Identifikací se nazývá rozpoznání typu cíle. Může mít různou úroveň věrohodnosti až do t.zv. individuální identifikace, např. rozpoznání konkrétního letounu mezi ostatními letouny shodného typu a režimu činnosti.
Ze značně široké oblasti pasivních systémů různého určení a možností je v tomto článku dále věnována pozornost pouze radiotechnickým pasivním sledovacím systémům velkého dosahu. Pro zjednodušení textu je používáno jejich současné zkrácené označení - pasivní sledovací systémy (PSS), resp. pasivní systém.

2. Zdroje informací pro pasivní sledovací systém
Soudobé letouny, nebo obecněji létající vzdušné objekty, jsou vybaveny řadou aktivních palubních systémů, které pro zajištění bezpečnosti letu a vedení bojové činnosti vyzařují signály s různou modulací, výkonem i kmitočtem nosné vlny. Předmětem zájmu pasivních systémů je proto signál, jeho parametry v prostoru, čase a souvislostech. Vzhledem k fyzikálním možnostem detekce jsou pro soudobé pasivní systémy reálným zdrojem informací především signály palubních radiolokátorů, navigačních dotazovačů, identifikačních odpovídačů, rušičů (impulsních nebo šumových) a prostředků přenosu dat (Data Link).

3. Používané principy určování polohy cílů
Z hlediska principu lokalizace polohy (zaměřování) cíle lze provést rozdělení pasivních systémů na
a) směroměrná zařízení
- s vyhledáním azimutu cíle pomocí úzké rotující anténní charakteristiky,
- s okamžitým určováním směru metodou amplitudové či fázové komparace přijímaných signálů, příp. s využitím měření Dopplerova kmitočtového posuvu,
- s vyhodnocením časových rozdílů příjmu signálů ve dvou
blízkých bodech),
b) zařízení s časově a kmitočtově rozdílovou metodou určování polohy cílů (nazývanou Differencial Doppler Systems),
c) časově rozdílová, t. zv. hyperbolická zařízení (tří a vícepoziční) pro určování polohy cílů.


Každý z uvedených principů má své výhody a nevýhody v konstrukční, cenové i uživatelské oblasti. Ani v oboru pasivních systémů nelze vytvořit jednoduchý, levný a univerzální systém na řešení všech uživatelských požadavků. Pro detekci a sledování vzdušných cílů je z uvedených principů zaměřování nejvhodnější časově rozdílová-hyperbolická metoda, vyznačující se způsobilostí okamžité (monoimpulsní), vysoce přesné a jednoznačné lokalizace polohy zdroje signálu. Zatím nic přesnějšího v oboru pasivních systémů není známo.

plk. v z. Ing. Petr Svoboda, CSc.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:06

Dobrý večer.

Co jste citoval tak se neustále opakuje,prostě a jasně může Tamara pracovat samostatněn ano nebo ne.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:06

Tak, prosím, definujte co myslíte tím "samostatně."

Část co se vejde na jeden náklaďák sama fungovat nemůže (anténa bez počítače je stejně k ničenu jako počítač bez antény... ). Jeden komplet (EC, vlastní antény, vyhodnocovací vůz...) samostatně fungovat může. Jestli myslíte samostatně jako bez přítomnosti lidské obsluhy, tak kdo ví. Osobně bych předpokládal, že po instalaci (rozvinutí) zařízení a zapnutí (včetně nastavení odesílání dat) systému by komplet mohl fungovat bez přítomnosti obsluhy, ale jen do prvního problému (závady).
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:06

Dobrý večer.

Chci vám poděkovat za odpověď kterou jsem obdržel . Jestli jsem dobře pochopil tamará může pracovat samostatně - anténa a vyhodnocovací vozidlo toto může pracovat v určitém rozsahu ale pokut přidám více antén toto rozšíření se zvýší .
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:06

Připojení víc antén k jednomu vyhodnocovacímu vozidlu by mohlo zpřesnit získávaná data. Nepředpokládám, že by bylo možné propojit prvky kabelem třeba 500 metrů dlouhým, aby se navýšil dosah - těch 500 metrů je v řádech dosahu Tamary pakatel. Pořád to beru tak, že na rozložení Tamary stačí plocha třeba jako fotbalové hřiště.

Bezdrátová komunikace mezi anténami a vyhodnocovacím vozidlem by byla fajn, ale dá se rušit a hned by prozradila umístění jinak "neviditelného" radaru.

Pro pokrytí oblasti větší než je dosah jednoho kompletu by bylo nezbytné rozmístit kompletů víc.
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)

Re: Radiolokátor Tamara

Příspěvekod z archivu » 15 zář 2014, 22:07

Dobrý večer

Děkuji za odpověď .

Kuča Jiří Vejprty
z archivu
 
Příspěvky: 4384
Registrován: 29 srp 2014, 16:04
Blog: View Blog (0)


Zpět na Technika ČSLA

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků

cron