od z archivu » 16 zář 2014, 06:46
Co se týče "fazóny" baretu, tak mladý voják, který nastoupil vojenskou službu dostal obvykle baret o něco větší, než měl obvod hlavy. Bylo možné trochu okraj baretu zkorigovat šňůrkou, která procházela černou lemovkou a vzadu se zavazovala na mašličku. Pokud se mladý voják časem trochu otrkal, zjistil, že zmenšit baret lze namáčením do vody, nejlépe vařící. Když baret vychladl, nasazoval se na hlavu, aby na ní uschnul. To mělo zabezpečit řádné "připasování" na hlavu. To s tou horkou vodou se ale praktikovalo doma na opušťáku nebo dovolené, protože v prostějovských kasárnách koncem 60-let, ze zaneseného vodovodního řádu kapala pouze studená voda. V místnosti, ať už v restauraci, kině atd. se baret složil napůl a voják si na něj sedl. Když si ho pak nasadil na hlavu, tak byla na něm vyznačená rýha. Při podávání jídla v jídelně se baret opět složil napůl a zasunul se do boční kapsy na stehně. Pod sebe na židli jsme si ho nedávali, neboť židle v jídelně mohla být potřísněná mastnotou atd. O "céčku" jako mazackém výstřelku, za mé služby se nemluvilo. Tkz. céčkaři byli vojáci, kteří měli zdravotní úlevy, byli zařazení do zdravotní kategorie "C" a nemuseli provádět seskoky. Vesměs se využívali na pomocné práce.