Vážený pane podplukovníku,chtěl bych reagovat na Váš přísěvk,kde kritizujete pana pplk.P.Minaříka,s Vašim článkem by se dalo souhlasit,pokud by jste říkal celou pravdu,o perzekucí důstojníku československé armády po roce 1948.Plně Vám doporučuji navštívit vojenské muzeum v Praze na Žižkově.Já jsem tak učinil tento rok 8.května,kde jsem vzal i svou vnučku.Víte nejsmutnější je když vycházite z prohlídkové trasy a uvidíte,dvě velké tabule,kde jsou jména všech důstojníku,kteří byli po roce 1948 popraveni,nebo perseukování a pozavírání,jen proto,že měli jiné názory než tehdejší vládnoucí garnitura.Víte těžko se mi odpovídalo na otázku vnučky,dědo co znamenají tam tyto jména.
První perzekucí trvala od února do dubna 1948 a jejím motivem i cílem bylo zajistit a zdůvodnit únorový převrat. Obětí se stali proto téměř výhradně ti generálové a důstojníci, jimž KSČ nevěřila již v období let 1945–1948 a dostali se na seznamy "nespolehlivých". Hned v prvních necelých dvou týdnech po 26. únoru bylo z armády propuštěno 27 generálů (např. Heliodor Píka, Karel Janoušek, Alois Liška, Karel Kutlvašr či František Moravec) a 344 důstojníků, většinou spojených s naším vojenským odbojem na Západě. Do poloviny dubna k nim přibylo dalších 469 důstojníků. K zatčení propuštěných důstojníků došlo jen výjimečně a jejich tresty byly vzhledem k těm, které se udělovaly později, poměrně nízké – pohybovaly se do 8 let vězení.
Druhá etapa proběhla od května 1948 do února 1949. V tomto období opustilo armádu přibližně 2 000 generálů a důstojníků. Na počátku této etapy došlo k zatčení generála Heliodora Píky, který byl na jejím sklonku, v lednu 1949, odsouzen k trestu smrti (rozsudek byl vykonán v červnu 1949). Průběh procesu a především rozsudek potvrzovaly, že represe proti těm, které komunistický režim považuje za své nepřátele, budou stále tvrdší. Vedle rozsudků smrti byly udělovány tresty mezi 15 a 20 lety vězení, popř. doživotí. Pro druhou etapu bylo rovněž typické organizovaní různých provokací, jež měly důstojníky považované za nespolehlivé zkompromitovat a umožnit jejich zatčení a následné odsouzení.
Třetí etapa čistek proběhla od března do září 1949. Zaměřila se na určité skupiny důstojníků, především letce ze Západu, kteří byli z armády až na 30 VYBRANÝCH jednotlivců všichni odstraněni. Začala promyšlená a řízená likvidace celých skupin důstojníků spojených svým vojenským původem, činností za války, vzděláním, stávajícím místem služby apod.
Výsledkem čistek a dalších perzekucí v armádě byla totální likvidace důstojnického sboru – v roce 1952 již více než 82 % důstojníků přišlo do armády po únoru 1948, z původního velitelského sboru zbylo jen torzo. Některé skupiny důstojníků (západní letci, velitelé západních jednotek, španělští interbrigadisté apod.) byly prakticky zlikvidovány.To uvádím jen na upřesnění, jak byli všichni co bojovali odstaveni. Ono je nutné být objektivní. Uvádět nejen negativa, ale i klady.To vám bohužel chybí.
Myslím si,že příznačný byl i osud hrdiny odboje gen.L.Svobody.Jako ministr obrany posuzoval rozsudky smrti nad vojáky odsouzenými ve vykonstruovaných procesech, když zpravidla nevyužíval svého práva navrhnout udělení milosti, což je řadou lidí hodnoceno jako spoluúčast na těchto justičních vraždách. Mimo jiné neshledal důvod navrhnout udělení milosti v případě generála H.Píky. V roce 1950 odvolán z funkce ministra národní obrany a vrací se do Hroznatína, kde pomáhá budovat JZD. V roce 1952 zatčen, ovšem po protestech sovětských důstojníků propuštěn.
A nebo,že bych byl pane pplk,také pomýlený,jako bylo mnoho lidí po roce 1968!!!!!!!!!!
K.Kunovski