Jako každý včelí úl má své dělnice, tak tankový pluk měl své tankové řidiče. Řidič tanku musel absolvoval PŠ v Martině, což bylo 5 měsíců tvrdého tréninku. Co jsem slyšel, tak opravdu to byl těžký záhul a pro někoho šikan:-)) jenže stokrát udělej jednu věc, aby dobře bylo výborně. V podstatě bylo pro nás ostatní štěstí, že při výběru k této specializaci se většinou nedobrolně určili frajeři, co opravovali zemědělský stroje či jezdili traktorem. Opravdu uměli opravit hodně poruch na tanku a že jich bylo. Dle mého mínění by žádný tank neujel 500km bez poruchy.Dostali těžce za uši a byli tak trochu nemluvní, ale většina z nich uměla tank ovládat skvěle.
Měl jsem tu čest a možnost porovnávat jak kdo ovládá tank. Když jsem přišel po příjmači na 2.tankovou rotu, tak jsem měl funkci nabíječ, docela fajn:-)) Velitel tanku byl špagát ppor. Jozef z Blavy, střelec Pepa z moravy a řidič pan řidič Milan Hohenkreuz co 1. specializaci dostal ještě v prvním roce vojny a byl z čech. Tenhle týpek mezi řidiči byl typický slovan:-)) menší, silnější a vždy provokoval velitele. Nikdy jsem nezažil takovou klidnou a rychlou jízdu v tanku jako s ním. Řazení u tanku tzv. kulisa, rozjezd na 2.ku atd. a pak hodně frajerů mělo problém zařadit další rychlost. Prý má převodovka kolem 400 ozubených kol u T55? Nevím. Tenhle Milan řadil jako v osobáku a bylo jedno jakou hajtru řídí. Když se tenkrát jeli zkoušky na mistra, tak to zabalil, protože by dostal hodnost "pošťáka" a musel by na delší cvičení v záloze-číslo tanku 505. Pro mě nejlepší řidič na útvaru. Hned po něm je Vojtek z Ostrožské N. Vsi, strašně hodný a slušný člověk, co pracoval s Lakatošem v lese. Velice rychlý v terénu-číslo tanku 102. Opravil jsem to-tank s číslem 123 měl Řezanina-pohodář. Pak mám zážitek s jedním goralem jménem Ján Gálik-Hroch, kdo je goral málo asi dnes ví, jsou svérázní chasníci ze Slovenských hor např. obec Lendak-tam se narodil. Jeho bratranec byl rajčákem na 3. rotě a zase Gálik.:-)) Když se spolu bavili, tak jim nikdo nerozuměl. To jsem již byl po půl roce střelcem v jeho tanku -číslo tanku 203 s vyorávačem. To jsem nezažil, ale ostatní starší ano, byl přesun na čas a velitel Rybka se ho ptal, stihnete to Gáliku? A ten šílenec co po veliteli roty jednou hodil kudlu:-), prohlásil: áno. Jak pravil, tak se stalo a opravdu dojel s krtkem v čas. Jenže střelec měl rozbitou hubu a bez zubů. Ostatní nebyli na tom lépe:-)) Tahali je v cíli z tanku ven. Pamatuju si zimní přesun v bojovce a on s krtkem-(vyorávač) vymetl pořádnou díru, asi nedokončený okop pro tank a jemu se otevřel rajčářský poklop. Rajčařský prostor plný sněhu a on v klidu, ptám se Jano dobrý a on že: áno, protože byl goral. Mě ovšem táhlo na nohy:-)). Měl jsem ho rád pro jeho povahu, ale byl schopný všeho. Bylo opravdu velice znát, když měl řidič na starost provozní tank. Byl vyježděný a uměl. Takový Pavol Smoleň-Pšonek, měl uložku a skoro nejezdil, pak dostal provozku a hle byl dobrý. Zažil jsem řidiče mazáky, kteří i v očích stejně starých řidičů byli za hlupáky, prostě sračky, co nic neuměli, ale krásně o tanku v hospodě hovořili:-)) a domů psali. Měli prostě strach využít potenciál stroje.
Pak nastal čas, že mazáky odcházející do civilu vystřidala omladina. Učili se jezdit na dráze, aby necukali s tankem, poslouchat pokyny velitele a věřit, že se nemůže převrátit, když dostane kopanec do hlavy, že má zastavit a když dva tak musí jet. Měl jsem solidního řidiče Mózu, taky dostal rady jak a co dělat od nás mazáků i z úst velitelů:-). Jenže s tankem se nejezdí jen na dráze, ale i v těžkém terénu a při špatném počasí. Noční přesuny v pochodce v dešti nebo při sněžení nebyly zrovna projevy o globálním oteplování z huby V.Klause. No pak nastalo doplnění naší roty ještě několika mladšími řidiči a to bylo peklo:-)) Čím větší frajer v civilu o to větší blb na vojně a v krizových situacích:-)) Jméno toho kluka opravdu nevím, sice vypadal jako ostříhaný Brian Connoly, ale zpívat neuměl a byl to hlupák. Protože přišli celkem pozdě a na zimu, tak se museli naučit jezdit jak to má být. Projížděli si již mnou zmíněný tankodrom za TSC a mi po nich házeli sníh se snahou zaflákat jim periskopy, házeli dýmovnice a dělobuchy:-)) Celkem to ustáli a pak to přišlo. Doplnit osádky tanku, což jsem zrovna musel být já? a opět absolvovat okruh s mostovkou, brodem, minovým polem a už ani nevím čím. Mostovka je podle mě asi nejtěžší nástraha pro řidiče, protože skoro on nevidí kam jede-čumí na nebe. Vše ustál a pak přišel brod. No, takovou blbost co přišla udělá jen blbec. Najel do toho brodu, který byl z panelů, ale po sešikmené stěně která měla úhlel 60st., protože se netrefil na základovou desku a už jsme byli otočený na věži. Velitel skoro "vykouřil" nabíječe a já visel přes závěr kanonu. Jeho nájezd na stěnu jsme s velitelem viděli v periskopech, ale ... Ten blb v šoku ještě zapnul vše co mohl. Ihned jsem ho nakopal do hlavy a poručil mu, aby vše ihned vypnul a otevřel "rajčák". Sice byl úplně mimo, ale naštěstí to udělal a osádka v klidu vylezla ven poklopem řidiče. Nu a pak to jsem se na rotě krásně opil:-)) Kdo se s tankem převrátil a nic se mu nestalo? Z našeho pluku jen 4 vojáci. Toho mistra v jízdě a o znalostech tanku získal jen prdelovrt Milan Gregor z Herálce, ostatní to sabotovali.
Všem tímto schopným řidičům tanku děkuji i když ty stovky, co jich sedělo za rajčáky neznám.