od z archivu » 14 zář 2014, 12:25
Pokračuji ve své odpovědi. V roce 1950 jsem byl po vyřazení ze školy u dopravního pluku. V té době bylopotřeba vycvičit co nejdřív co nejvíc pilotů. Jednu dobu jsme létali: 3hod. dopoledne, totéž odpoledne, totéž v noci. 9hodin za den. Druhý den: 3hod odpoledne. Třetí den: 3hod. dopoledne, 3hod odpoledne. Případně ještě noc. Normální intenzita později až do mého odchodu byla 3hod. za letovou směnu. ne vždy byla dotažena. Norma 3hod. se nesměla překročit. Na svojmístných letadlech bylo možné létat jako instruktor, nebo druhý pilot maximálně 4.hod za letovou směnu. Představte si čtyři hodiny jako druhý pilot! na vedlejším sedadle! Ta otrava!.
Vtýdnu se organizovaly dva až tri letové dny. Vypadalo to takto: Pondělí dopoledne politická příprava. Odpoledne plánování letového dne, příprava osádek. V úterý 1,2,někdy i tři letové směny. (dopoledne, odpledne, noc). Pilot nemusel nalétat plné tři hodiny, i když chtěl. Musela se plnit osnova výcviku, nemohly se přeskakovat pořadí osnov a na každé cvičení se musel pilot připravit. Mohl tedy mít dva lety jako pilot, odpoledne mohl třeba letět jako druhý pilot. Když létal ve dne, nelétal v noci. Výjimkou bylo letové odpoledne s přechodem na noc.
Středa: poletový rozbor, odpoledne příprava na čtvrteční letový den - jako v úterý.
Pátek- mohla být předběžná příprava na pondělní létání. K tomu přidejte učebnu - navigace meteorologie, aerodynamika, taktika atd. Jestliže výcvi zaostával, byla "povolena" letová sobota. Samozřejmě bez ohledu na to, že soboty byly volné.
Intenzita létání byla pro pilota různá. Stihači měli menší nálet hodin, ale zato byli v hotovosti. Dopravní piloti nalétali při výcviku hodiny jak je uvedeno, na tratích se létalo intenzivněji. Dvě, tři i více hodin, s návratem zpět dvě, tři i více hodin, ale mohli se vystřídat s druhým pilotem.
Na výcvik se létalo do tehdejšíhi Sov. svazu - pouze při přeškolení na nové - většinou raketové zbraně, jinak cvičili i sovětští instruktoři u nás.
Ještě k těm platům. On se vždy srovnával plat velitelů s platem dělníků. Ono to tak nejde. Velitel letky měl v šedesátých letech asi čtyři tisíce. To byl plat na úrovni funcionářů podniku. Platilo se vlastně i riziko povolání. Úmrtnost při havariích se pohybovala 1:6. na šest pilotů se jeden zabil. Připřepočtu na odpracované hodiny bychom dopadli hůře. Já jsem byl náčelníkem štábu leteckého pluku. Měl jsem hrubý plat 4.200kčs. Při přepočtu na hodinový plat to bylo asi 12korun. Zákonník práce na vojně neexistoval, přesčasy se neplatily, náhradní volno neexistovalo. Poté jsem byl po roce 1968 propuštěn. Elektrikáři v podniku měli 14kčs na hodinu.