Poznal jsem za léta své aktivní služby mnoho vojáků základní služby, kteří se mnou jezdili. Nebyli to nikdy moji příbuzní ani synové blízkých přátel. Respektoval jsem výběr a doporučení velitele zabezpečujícího útvaru. Byli to velmi slušní, zodpovědní chlapci, nezažil jsem s nimi ani jednu dopravní nehodu. Pravdou je, že zpravidla později ustupovala poněkud stranou i strohost vojenského jednání s nimi a více se projevovaly jakési "otcovské" vztahy, které jim mohl někdo vyčítat nebo závidět. Vzpomínám si pouze na jednoho z nich, kterého jsem nechal odvolat, i když jeho přestupek jsem mohl řešit shovívavěji. Před zaparkováním v závěru dne vypil pivo a jel ještě asi kilometr k jednotce. I tak jsem občas sledoval průběh jeho další vojenské služby a těšilo mě, že ji bez problémů zakončil. Těší mě, že třeba po více než třiceti letech se u mě zastavují už "starší pánové" a zavzpomínáme i na to veselejší z doby společné vojenské služby. Pokud by mi chtěl někdo z nich říct, že to se mnou nebylo třeba lehké, dají mu na
www.csla.cz i e-mailovou adresu. Dík tazateli za přání, vaši vzpomínku jsem tlumočil i gen. Pavlasovi a sděluji, že tenis stále hraji.