Použití jaderných zbraní

[z archivu]

Dobrý den, pane generále, jaká byla podle Vašeho názoru možnost (pokud vůbec), že by se střetnutí NATO a VS řekněme v době 1960 - 1989 obešlo bez použití jaderných zbraní? A jaká, že by zůstalo u taktického použití malého rozsahu (jednotky až několik málo desítek výbuchů?). Děkuji za odpověď. Jiří Kasal

[Arm Gen VACEK]

Odpověď není a ani ve zmíněných letech nebyla jednoduchá. Obě strany si příliš dobře uvědomovaly, že zabránit válce lze pouze vyrovnáním poměru sil, zvl. na Evropském válčišti. Výhoda VS spočívala právě v tom, že i přesuny záloh, nezbytného materiálu všeho druhu, by byly prováděny po evropské pevnině. Z NATO potom zvl. USA musely být připraveny k přesunu dalších nezbytných vojsk vzdušnou nebo námořní cestou. (K tomu jim např. sloužilo periodické provádění cvičení REFORGER). Proto měly dlouhodobě rozmístěnu těžkou bojovou techniku na základnách ve SRN.
Trochu jinak se operační plány lišily v šedesátých a osmdesátých letech. Výhodné pro každého by bylo přenést úsilí bojové činnosti co nejdříve na území nepřítele (bezesporu to bylo významné tam, kde přechod SH byl v horském a zalesněném terénu). Moment překvapení měl svůj význam, ale ztrácel ho poněkud přijímanými opatřeními v průběhu let. Kdyby se nepodařilo v samotném počátku překročit SH, došlo by zákonitě k vedení obranné operace. Teprve po vytvoření převahy v silách a provedení protiúderu by se mohl začít uskutečňovat zámysl útočné operace. I naše operační plány, zvl. ty ze šedesátých let, kdy studená válka byla vyostřena, předpokládaly dosti optimisticky úspěch do značné hloubky.
Použití JZ by bylo zřejmě oběma velmocemi (USA a SSSR) velmi obezřetně posuzováno. Lze usuzovat, že by byly použity až v době, kdy by se jednalo o naprostou prohru jedné z válčících stran. Při použití menšího množství JZ a třeba pouze taktických, nemohla být záruka, že druhá strana, na kterou by byly vedeny, bude při odvetných úderech postupovat stejně a nepřejde k rozsáhlejšímu použití. Rovněž tak je nepravděpodobné, že takové napadení by bylo považováno za jakési odstrašující, jak je občas nyní snaha zdůvodňovat takové rozhodnutí.