ČSLA ve srovnání s ostatními zeměmi VS

[z archivu]

Dobrý den, přečetl jsme si několik vašich odpovědí a v jedné z nich tvrdíte, že vám nejvíce vadí, že česká respektive slovenská armáda není sama schopna zabezpečit obranu vlastního uzemí, ale na druhou stranu již nevysvětlíte, co si pod tímto pojmem představujete. Vždyť ani Rusko se svou obrovskou a boji v Afgánistánu protřelou armádou, nebylo dlouho schopno porazit povstalce v Čečensku, nebo Turecko a PKK, ono to s tou obranou vlastního území nebude pouze ve složení a počtech vojsk, ale i v jiných faktorech, o kterých byste mohl něco zajímavého napsat. A moje druhá otázka směřuje k tématu šikany mezi vojáky. Jak se gen. štáb díval na toto téma, jaká se proti tomuto jevu činila opatření a jak na tom byla ČSLA ve srovnání s ostatními zeměmi VS.

[Arm Gen VACEK]

Nevím, kterou z mých odpovědí jste si vybral, protože mnohé se opakují. Pokud mě chcete brát za slovo, tak mi dovolte připomenout Vám jednu z mých odpovědí, která začíná: „Mě to skutečně vůbec vadit nemusí..“ Já určitou svoji představu mám, ale neznám představu Vaši.. Rozebírat složitě, kdy a jak by mohlo dojít k ohrožení a nezbytnosti obrany naší republiky je opravdu trochu virtuální realita v současnosti, ale do příštích desetiletí ji vyloučit nelze. Uvědomte si, že obrana není pouze záležitost odporu proti pozemnímu nepříteli, ale třeba proti leteckým úderům, dnes lze hovořit i o napadení kosmickým vojskem velmocí, použití chemických, biologických i jaderních zbraní. Přitom vojenská technika se zdokonaluje nesmírným tempem. Můj argument o tom, že naše armáda není schopna bránit republiku, vyplývá z opakovaného tvrzení našich politiků, že by nás spolehlivě ubránilo NATO.
Sovětská armáda v Afghánistánu byla stejně „protřelá“ (jak se zmiňujete), jako v současné době vojska OSN v Afghánistánu nebo USA v Iráku. Argumentovat neschopností Ruska v Čečensku či Turecka v boji s PKK není srovnatelné s tím, o čem byla řeč. Nemíním zajímavě psát o něčem, co jsem již publikoval v uplynulých letech.
Šikany v ČSLA existovaly. Snad si dnes už nikdo nemyslí, že vznikaly až po nástupu mladých lidí k vojenské základní službě. Vznikaly již u mladších, ale ve vojenském prostředí mnohdy jejich hrubost mohla vzrůstat. A to zvláště tehdy, když velitelé, už poddůstojníci ale zvláště vojáci z povolání, je z jakýchkoliv důvodů přehlíželi. GŠ nebyl k tomu lhostejný, ale byly jiné správy MNO, které přijímaly preventivní i kázeňská opatření k jejich zamezení. Rozhodující úlohu však měli velitelské orgány. Já jsem při výkonu funkcí u divize, armády i okruhu byl zastáncem i tvrdých opatření proti viníkům, soudní represe nevyjímaje.
Ve VS, pokud lze hodnotit, jsme nepatřili v žádném případě ve výskytu šikan k nejhorším. V jiných armádách se jednalo o projevy drastičtější.
Pokud sledujete tyto otázky, ani v profesionální AČR, bundeswehru i americké armádě nejsou zcela těchto nesprávných vztahů ušetřeni.