Posádky SSkSV

[z archivu]

Dobrý den pane generále

V souvislosti z dotazy Historika na velení SSkSV,by mne zajímal Váš mázor na běžný život vojáků a rodinných příslušníků v posádkách SSkSV. Dnešní média je líčí jako města hrůzy,ale z návštěvy Milovic coby kluk si pamatuji celkem běžné sídliště,hezký dům důstojníků,dobře zásobenou samoobsluhu a zajímavý památník Karpatsko-Dukelské operace.Myslím,že ty města hrůzy z nich udělali hlavně naši zběrači všeho možného až po odchodu sovětů.

Děkuji Vám za odpověď

Pompl

[Arm Gen VACEK]

Sám bych se mohl vyjádřit snad jenom k posádce Milovice, kam jsem ale přijížděl zpravidla jen 1-2x v roce služebně. Příležitostnými rozhovory se sovětskými důstojníky jsem si tehdy odnášel dojem, že si nesmírně váží všeho, co je dostupné pro jejich rodiny.Většina z nich přišla ze sovětských posádek, kde nezbytné pro ně bylo samozřejmě zabezpečeno. U nás se však měli lépe, což bylo dáno i vyšší životní úrovní našich občanů, včetně dostupnosti i u nás běžného spotřebního zboží. Asi méně příznivá pro ně byla určitá izolace od našich občanů, vyvolaná samotným vstupem vojsk v r. 1968. Téměř vůbec to však nevadilo našim občanům v Milovicích a vyhovoval jim asi také přístup do obchodů, které měly poněkud vyšší dostupnost nedostatkového zboží. Jak se po roce 1989 začali chovat vůči sovětským občanům i vojákům mnozí naši občané, to raději komentovat nebudu. Své názory jsem však za posledních dvacet let vyjádřil nejednou.