Dobrý den pane generále,
předně Vám moc děkuji za všechny Vaše odpovědi na vojenské představitele ostatních států Varšavské smlouvy. Byla to zajímavá série a jsem rád, že jste to vzal někdy i s humorem. Tentokrát na Vás nemám přímý dotaz, ale chtěl bych ještě doplnit své poznatky k tvrzením generála Mojmíra Zachariáše v jeho knize Příběh vojáka. Tato fakta jsou poměrně zajímavá a ve zjevném rozporu s jeho tvrzeními v této knize.
1. Generál Zachariáš uvedl, že neměl po 17.11.1989 žádné informace o tom, co se děje v Praze a první informace se dozvěděl až na velitelském shromáždění u ministra národní obrany arm.gen. Milána Václavíka ze dne 23.11.1989. K tomu uvedu poznámky NŠ - 1. ZV 1. A ZVO v Příbrami genmjr. Ivana Halvy, který se také zúčastnil tohoto shromáždění u MNO. Ten si k vystoupení velitele ZVO genpor. Zachariáše na tomto shromáždění zapsal: generál Zachariáš uvedl, že absolventi VKVŠ myslí stejně jako demonstranti a kritizoval televizi, tisk a Mohoritu. K tomu doplňuji, že v té době Čs. televize již vysílala přímé záběry z demonstrací včetně požadavků vystupujících a dostala se tím do sporu se zájmy tehdejšího politického vedení. Tisk, zejména tehdejší deníky Lidová demokracie, Svobodné slovo a Mladá fronta v té době již také psal v rozporu se zájmy tehdejšího politického vedení a Vasil Mohorita byl předseda ÚV SSM, který na demonstracích podpořil požadavky stávkujících studentů. Toto vystoupení generála Zachariáše vůbec neodpovídá tomu, že by "nevěděl" co se děje.
2. Generál Zachariáš uvedl, že odmítl vyhlásit pohotovost pro jemu podřízená vojska. K tomu doplňuji, že generál Zachariáš ještě tentýž den 23.11.1989 po velitelském shromáždění u MNO v Praze, shromáždil u ZVO v Táboře ve 20.00 hod. celé operační oddělení, kde jako velitel ZVO seznámil štáb s úkolem ministra Václavíka a vydal pokyny pro prověrku vyčleněných sil a prostředků a vydal pokyn pro vytvoření operačních skupin řízení MBO. Takže prověrku pro připravenost a pohotovost vyčleněných sil vyhlásil neprodleně po návratu z MNO.
3. Generál Zachariáš uvedl, že odmítl podpořit tehdejšího ministra národní obrany arm.gen. Milána Václavíka. K tomu doplňuji, že po jeho jednání s představiteli Občanského fóra v Táboře 27.11.1989, dne 30.11.1989 jemu podřízení velitelé divizí 1.td Slaný plk. Zdeněk Zbytek a 3.msd Kroměříž genmjr. Ivan Todavčič začali u svých podřízených zajišťovat rezoluce na podporu generála Václavíka. Hned druhý den 1.12.1989 přijel na MNO zástupce velitele ZVO genmjr. Josef Kylar (o kterém se generál Zachariáš v knize vyjadřuje jako o jemu blízkém člověku) a vystoupil zde s požadavkem, aby ministr Václavík zůstal ve funkci. Hned poté tentýž den odjela jedna delegace vedená generálem Kylarem na jednání s předsedou federální vlády a druhá delegace vedená plk. Zdeňkem Zbytkem odjela na sjezd JZD v Praze, na jednání s novým generálním tajemníkem ÚV KSČ, kdy obě delegace vyjádřily plnou podporu ministru Václavíkovi, aby zůstal ve své funkci. Lze si jen těžko představit, že by se tyto aktivity odehrály bez vědomí a souhlasu jejich přímého nadřízeného velitele ZVO generála Zachariáše.
4. K přidělení bytu generálu Václavíkovi po jeho odchodu z funkce ministra v Táboře lze uvést, že právě zde generál Václavík sloužil 10 let jako NŠ 1.ZV ZVO a měl zde přidělený vojenský byt. Takže je celkem logické, že generál Václavík jako voják z povolání měl tehdy stále nárok na přidělení vojenského bytu. Hledat v tom nějaký význam a přikládat si nějaké "zásluhy" asi také není úplně na místě.
Nezlobte se pane generále, že prostřednictvím těchto stránek uvádím tyto podrobnosti, ale domnívám se, že je dobré uvést tato fakta, která svědčí o pravém opaku toho co uvádí generál Zachariáš. Tímto bych celou kapitolu kolem generála Zachariáše již uzavřel.
Děkuji.
Historik