Velení OS SSSR a ČSf

[z archivu]

Dobrý den pane generále,

při našem pátrání po sovětských maršálech a generálech, se kterými jste přišel do služebního kontaktu jsem zcela opomenul náčelníky Hlavní politické správy Sovětské armády a vojenského námořnictva arm.gen. Alexeje Jepiševa (1962 až 1985) a jeho nástupce arm.gen. Alexeje Lizičeva (1985 až 1990), o kterém uvedl Váš tehdejší náměstek Antonín Rašek, že jste se s ním společně setkali při návštěvě Vaší delegace v Moskvě v květnu 1990. Zajímal by mi Váš názor na tyto nejvyšší politické představitele OS SSSR. Další s kým jste se mohl setkat byl maršál Semjon Kurkotkin, který byl do roku 1988 náčelník týlu Sovětské armády a poté působil v letech 1988 až 1990 ve skupině generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR. V úvahu připadá také zástupce náčelníka generálního štábu OS SSSR a velitel spojovacích vojsk OS SSSR genplk. Konstantin Kobec (1987 až 1991). Znal jste je osobně ?

Druhá část mého dotazu také souvisí s velením Varšavské smlouvy. V 60. letech byl v ČSLA v případě vypuknutí války vytvořen Československý front. V té době byla ČSLA rozdělena na 3 vojenské okruhy - Západní, Střední a Východní. ČSf byl tvořen prvními dvěma vojenskými okruhy a byl složen pouze z ČSLA. Velitelem Československého frontu byl náčelník generálního štábu ČSLA - první náměstek ministra národní obrany arm.gen. Otakar Rytíř a zástupcem velitele ČSf byl první náměstek ministra národní obrany a náčelník Hlavní správy pozemních vojsk ČSLA genplk. Vladimír Janko. To mi přijde jako logické a správné řešení. Zcela jiná situace nastala po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 v 70. a 80. letech, kdy se v případě vypuknutí války stal velitelem Československého frontu velitel Západního vojenského okruhu ČSLA v Táboře, který řídil 1. a 4. armádu. Nepřijde mi úplně logické, aby se ve válečném stavu stal velitelem prakticky celé ČSLA velitel ZVO sídlící v Táboře, zatímco náčelník generálního štábu ČSLA a ostatní hlavní funkcionáři FMNO by zůstali na "vedlejší koleji". Můžete prosím pane generále vysvětlit tento poměrně nelogický stav ?

Děkuji.

Historik

[Arm Gen VACEK]

Nenalézám žádný důvod, proč bych se neměl přiznat k setkáním s Náčelníky HPS sovětské armády. Myslím, že jednou jsem jako kapitán viděl živého gen. Jepiševa při prověrce bojové pohotovosti 20.msd asi v r. 1969 v přítomnosti ministra M. Dzúra. Na generála Lizičeva si vůbec nevzpomínám. Nevzpomínám ani na to, co uvádí PhDr.. Rašek, že jsme se s ním potkali v Moskvě. Mohlo by to být buď při oslavách vítězství 9. května, nebo při jednání VS v delegaci s prezidentem Havlem. Nevzpomínám si však, že by A. Rašek byl členem delegace. Setkání s maršálem Kurotkinem si také nejsem vědom. Když jste vzpomněl ještě náč. spojovacích vojk gen. Kobece, tak jsem si vzpoměl na jeho návštěvu v Praze asi v r. 1988, kdy jsem dal jako NGŠ souhlas k provedení neplánovaného shromáždění náč. spoj. vojska čl. států VS v Praze. Původní shromáždění však chtěl dělat podle svého s nějakými vyššími nároky na materiální zabezpečení a jeho délku, s čímž jsem nesouhlasil a ani na jeho nároky nepřistoupil. Řešil jsem to přes svého náč. spoj. vojska. Nevylučuji, že jsem ho při zahájení shromáždění oficiálně přijal.

Co uvádíte o ČsF v 60. letech, to je mi známo. Samozřejmě při výkonu funkce NŠ-1.zástupce ZVO a zvláště při velení ZVO, tedy v obou případech i funkcích spojených s velením ČsF, jsem podle svého této změně rozuměl, i když jsem ji s nikým neprojednával ani mi ji nikdo nevysvětloval. Aniž bych chtěl vyzvedávat přednosti VZVO před MNO a GŠ, prohlašuji, že VZVO bylo nesrovnatelně zkušenějším kolektivem lidí. Jeho velitelská příprava a štábní nácviky byly neměnnou součástí jeho přípravy na práci v poli a velení, vždy pouze kontrolované orgány MNO. Zkušenosti z provádění velkých divizních i větších cvičení, pravidelná kontrola u svazků i okruhového kompletu, ve štábech 1.a 4. armády, prověrky bojové pohotovosti a vše, co s tím souvisí, o tom mělo VZVO nesouměřitelně lepší přehled a znalosti než MNO.

Nechtějte znát, co jsem musel prosazovat ve funkci NGŠ právě v práci MNO za válečného stavu. Představte si alespoň jeden jediný úkol, kromě řady jiných, které by MNO muselo být připraveno zabezpečit. Byl to třeba přesun PRIKVO pro jeho zasazení do sestavy vojsk mezi Záp. skup.vojsk a ČsF. Je příliš obtížně vám to vysvětlovat tímhle způsobem. Až byste pochopil, tak byste možná už neměl námitky proti jakési nepochopitelné změně ve velení ČsF. Znáte asi, kdo vytvářel záložní štáb frontu i kdo a v jakém počtu z ministerxstva byl vysílán na ZVS VS na evropském válčišti do Legnice a mnoho dalšího, co s tím souvisí.