Vojenští přidělenci

[z archivu]

Dobrý den Vážený pane generále. Měl bych na Vás otázku ohledně vojenských přidělenců. Zajímalo by mne od kterého roku se začali vyskytovat v ČSLA, jakých byli národností. Také by mne zajímala jejich výstroj, protože jsem na serveru Čsla našel jejich uniformu československé provenience která je shodná s generálskou. Dále by mne zajímali jejich počty a jestli jste nějaké znal osobně a jaký jste k nim měli vztah. Děkuji a těším se na odpověd Váš věrný čtenář Tonda Hejlek

[Arm Gen VACEK]

Nevím přesně, od kdy byli v naší republice voještí přidělenci, ale bylo to určitě už za první republiky, po navázání diplomatických vztahů. Byli u nás samozřejmě i po 2. světové válce, jejich přijetí bylo limitováno postoji těch států, které o to usilovaly, po válce hlavně jejich počínáním v boji proti fašizmu. Totéž pokračovalo i po r. 1948, kdy se asi hodnotily i další skutečnosti, mezi nimiž nezanedbatelné pro ČSR (později i ČSSR) byla diplomatická stanoviska na mezinárodním fóru v době studené války a s tím i související angažovanost v lokálních válkách.

Ve funkci NGŠ patřilo k mým povinnostem jednání s VLP (Vojenskými a leteckými přidělenci), kterých bylo v posledních letech asi 27. Střídali se podle svého rozhodnutí i ve funkci doéna (tedy pověřeného připravovat a plnit přijatá rozhodnutí). Na jeho přání jsem ho přijal kdykoliv si přál, s většinou z nich potom na akcích, které požadovali a 2x ročně na t.zv. číši vína, kde v přátelském ovzduší se ptali na vše, co poždovali pro sebe za účelné. Nelze nevědět, že odjakživa plnili i úkoly rozvědky (špionáže) pro svůj stát. Takové úkoly plnili i naši VLP u nich. Proto žádné velké sankce proti jejich práci jsme neorganizovali, ale po zkušenostech s některými z nich, byli důsledně sledováni, příležitostně i dokumentována jejich aktivita a ukládána u našich kontrarozvědných orgánu. Když potom občas došlo ke krokům z jejich strany a byla snaha vypovědět našeho VLP z jejich země, tak zpravidla recipročně jsme učinili totéž s jejich VLP u nás. Docela milé pozvání jsem obdržel asi v r. 2000 od VLP SRN, který mě jako organizátor pozval na setkání s VLP z doby, kdy jsem byl NGŠ. Sešlo se jich snad většina z bývalých socialistických, kapitalistických i neutrálních států. Ani mi nikdo z nich nenadával, naopak vyjadřovali i dodatečně poděkování za seriózní přístup k nim. Hlavně si nemyslete, že jsem se všemi měl příliš vřelé vztahy, když jsem byl průbežně o jejich činnosti informován.