ČSLA a válka v Afghánistánu II.

[z archivu]

Dobrý večer pane generále. Vaše názory jsou mi částečně známy. Velice si Vás považuji. Přesto mi není zcela jasné proč neměla ČSLA zájem nasadit některý elitní útvar ve válce v Afghánistánu. Pouze při bojovém nasazení je možno ověřit bojeschopnost takovéhoto útvaru. Je přeci něco jiného pouze cvičit a teoreticky se připravovat na možný válečný konflikt a nebo vyzkoušet bojovou připravenost v ostré akci. Opravdu neměl SSSR zájem si ověřit bojeschopnost svého spojence v ostrém válečném nasazení? Rovněž mi připadá zvláštní, že ČSLA neměla zájem o nasazení některého svého elitního útvaru do přímého válečného nasazení. Je mi zároveň jasné, že případné ztráty na životech našich vojáků by se pak těžko vysvětlovaly civilnímu obyvatelstvu. Co se týče Vašeho názoru na současné nasazení americké armády v Afghánistánu nemohu se s Vámi zcela ztotožnit. Domnívám se, že americká vláda má eminentní zájem na nasazování sil NATO v této oblasti. V současné složité ekonomicko-politické situaci by americká vláda těžko vysvětlovala svým občanům, že USA bojuje v této oblasti zcela osamoceně. Rovněž vysoké ztráty na životech pouze amerických vojáků by se obhajovaly asi těžko. Navíc se domnívám, že USA již dávno není v takové ekonomické situaci, aby mohly samostatně udržovat tzv. celosvětový pořádek a tzv. demokracii. To je ovšem pouze můj názor.

[Arm Gen VACEK]

S některými Vašimi názory se ztotožňuji. V době, kdy jsem byl ve funkcích, kde bych snad mohl nabízet sovětům nějakou pomoc, bylo již známo, že Sověti tam nezvítězí. I kdyby byla tato lokální válka úspěšná, stejně bych to příliš velení ČSLA ani politickému vedení našeho státu nedoporučoval. Samozřejmě, že skutečné vedení bojové činnosti vydá za stovky či tisíce hodin výcviku. Sověti měli dost sil a prostředků a já jsem si vážil toho, že nás nepotřebovali. Snad jediní, kteří by mohli úkoly plnit bez vážnějšího ohrožení životů, byli jednotky naši výsadkové brigády zvláštního určení z Prostějova, která měla tak dobré výsledky, že přetrvávaly i po roce 1990 a způsob výcviku zůstal zachován prakticky dodnes (samozřejmě lepší vybavenost vojáků a doplnění vycvičenosti o nyní požadované způsoby vedení bojové činnosti). Snad by se dalo využít k získání zkušeností i naše letectvo a vrtulníky, ale množství sestřelů netradičním způsobem bylo také velké. Možná nemáte takové informace z té doby, jako se dostávaly ke mně. Zkušenosti nám byly předávány, ale je to opravdu méně, než účast. Měl jsem jako velitel ZVO představitele HV SOS generála, který mezi prvními velel sovětským vojskům v Afghánistánu a za dobu naší společné služby odpovídal na všechny mé dotazy, asi naprosto pravdivě a byly to zkušenosti děsivé, včetně málo pochopitelných omylů politického vedení SSSR. I z jiných a vyšších zdrojů jsem věděl i to, že velení OS SSSR doporučovalo politbyru ÚV KSSS, aby vojensky v Afghánistánu nezasahovali. Nebyli však vyslyšeni.

Nesouhlasím tak úplně s Vašim názorem na nasazení sil NATO v Afghánistánu. Já trvám stále na tom, že samotná americká armáda má tak kvalitně připravená vojska, že ty ostatní, jakési symbolické jednotky, jsou požadovány pro představu světa o jejich demokratickém působení tam, kde samy potřebují bojovat. A takové lokální války, jaké mají už Američané za sebou, jim musely dát zkušeností více než dost. Jistě máte přehled o tom, v jakém psychickém stavu se nachází mnoho desítek tisíc jejich vojáků po příchodu z války v Iráku i Afghanistánu a co s nimi musí dělat po propuštění do zálohy. Složení jejich vojáků je také přinejmenším zajímavé. Řeší se tím mimo jiné i nezaměstnanost.Ale nemíním Vám dělat žádnou politickou informaci. Bylo by toho totiž hodně.